pondělí 28. prosince 2015

Náš Štědrý den

Letos jsem se rozhodl, že celý Štědrý den zdokumentuju ve videu. Kvalita sice nic extra, ale na vzpomínky to stačí. Takže pokud se chcete podívat jak to u nás vypadlo, máte možnost. 
Mějte se krásně a přejeme Vám hodně sil a zdraví v roce 2016.


úterý 24. listopadu 2015

Narozeniny...Motol

Adámek oslavil 4. narozeniny. Dárků dostal jak na Vánoce. Asi nejzajímavější byl dort v podobě Adámkova oblíbeného draka - Bezzubky. Sami posuďte jak se dort povedl.



Další dárek jsme dostali my všichni. Dnes jsme byli na roční kontrole v Motole a tam rozhodli, na základě dobrých výsledků, že Adámkovi odeberou jeden lék z medikace. To je pro nás moc dobrá zpráva.











pondělí 16. listopadu 2015

Rok přeměny - ohlédnutí

Tohle bude delší. Možná to poslouží lidem, kteří jsou na stejné cestě jako já.

Narozeniny...
Je to rok co jsem úplně změnil svůj životní styl a svoje návyky.
Před rokem jsem byl v tíživé životní situaci, která mě přiměla přemýšlet o tom, co vlastně chci dál. Kam se chci ubírat, jakým způsobem žít. Jak být spokojený sám se sebou. A tehdy jsem si uvědomil, že být spokojený pro mě znamená cítit se dobře.
Už dlouho jsem hnil, proseděl hodiny u počítače v práci a doma a cítil, že tímto směrem mě nečeká nic dobrého. Potřeboval jsem jen impuls. A ten přišel.
Rozhodl jsem se žít jinak, změnit svůj vzhled, začít myslet pozitivně. Roky jsem strávil tím, že jsem studoval, rozvíjel svoji mysl a při tom úplně zapomněl, že příroda nás obdarovala také tělem. Zapomněl jsem na starověkou symbiózu těla a ducha na kalokagacii.
Moje tělo mělo hendikep vůči mysli a bylo na čase to změnit.

Začal jsem postupně pronikat do světa zdravé výživy, fitness a cvičení s vlastní váhou. Nikdy jsem nebyl milovník posiloven a můj čas ani peníze nejsou tomuto koníčku nakloněny. Mým motorem byly ale také stovky posměšků na moji váhu, které jsem za dosavadní život schytal. Není se co divit. Vážil jsem cca 64 kilo na 176 cm. A to opravdu není na chlapa mnoho.

Studoval jsem jak správně jíst a cvičit. Jaký mít denní režim a jak se o své tělo starat. Pochopil jsem, že je to to nejcennější co nám příroda dala a je na čase začít si toho vážit. Přiznal jsem si, že lenost vstát a jít jíst nebo cvičit je tou hlavní brzdou a já chtěl odbrzdit.

Postavil jsem si doma hrazdu, koupil bradla. Po čase jsem postavil na zahradě celé cvičiště. Během tuším půl roku jsem přibral cca 10 kg. Moje tělo bylo hladové a konečně se dočkalo. Mnoho z toho byly tukové zásoby, které mi chyběly. Následně jsem ukončil vykrmovací jídelníček a začal se formovat a držet takový jídelníček, který zůstane stabilní. Shodil jsem dolů asi 3-4 kila tuku.

Mnoho se toho namluví o objemové a rýsovací fázi. To dělají kulturisti. Nejprve se zprasí, naberou spoustu kil a pak rýsují, až jim v podkoží nezbude žádný tuk a voda. Nejprve jsem si myslel, že to takhle budu dělat, ale pochopil jsem, že tohle není pro tělo zrovna dobré. Tohle ne. Proto jsem se rozhodl jít jinou cestou. Jsem ektomorf. To je člověk, který může sežrat krávu na posezení a nepřibere ani kilo. Spaluju rychleji než raketoplán cestou na oběžnou dráhu. To se pak těžko přibírá. Ale jde to a výsledky jsou o to lepší, protože přibírám minimum tuku.

Po roce dřiny a disciplíny jsem spokojený a těším se dál. Vidím výsledky, cítím výsledky. Váhově jsem kolem 71 kg a myslím, že přibírám již jen na svalech. Soustředím se na celé tělo, to znamená nejen vršek, ale i nohy. Vyhýbám se ale kardio tréninkům, které svaly víc pálí než staví. Tukové zásoby k vyběhání nemám. Navíc mě kardio nebaví. A já se chci při tréninku bavit. Možná ho ale časem přidám.

Chci zůstat pružný a flexibilní. Trénuji 5-6krát týdně. Trénink trvá většinou hodinu. Protože nepoužívám externí váhy, stačím tuto frekvenci zregenerovat. I když je fakt, že když cvičím 4x týdně mám pocit, že nabírám rychleji. Jenže mě to baví takže se těším na každý další trénink a volné dny mě otravují.

Není to jen o cvičení. Asi 60% úspěchu dělá strava. Ať si říká kdo chce co chce, je to tak. Pokud člověk jí "sračky" může cvičit jak chce a výsledky budou mizivé. Takže v tuto chvíli jím 6x denně a bohybuju se na 120g bílkovin, 250-300g sacharidů (minimum cukrů), tuky a vlákninu nepočítám (ovoce a zeleniny jím docela dost). Kalorie nepočítám, hlídám jen makra (hlavně sacharidy a bílkoviny). Ze začátku jsem si vše počítal a vážil. Funguje na to perfektně webovka kaloricketabulky.cz a jejich apka na mobil. Teď už to dělám od oka. Jen občas přepočítám jestli je vše ok.

Dřív jsem byl opravdu líný se nažrat. Dnes trávím v kuchyni spoustu času a baví mě to. Rád si chystám jídlo. Ale faktem také je, že je mi celkem jedno co jím. Přestal jsem řešit chuť (nikdy jsem nebyl velký labužník). Je pro mě důležitější co je v jídle než jak chutná. Však potravinářský průmysl dobře ví, proč vše tak pečlivě dochucuje... Jenže já nežiju abych jedl, ale jím abych žil. Myslím si, že spousta lidí víc kouká jak kvalitní olej lije do auta, místo aby koukali jak kvalitní jídlo dávají do sebe. Schválně se v obchoďáku podívejte co mají lidi ve vozíku a jak vypadají. Opravdu jsme to, co jíme.

Co se týká doplňků stravy. První asi půlrok, kdy jsem přibíral, jsem nejedl v podstatě žádné doplňky. Postupně jsem ale studoval co a jak funguje. Dnes používám syrovátkový protein bez umělých sladidel (těch je na trhu bohužel minimum), omega3 mastné kyseliny, kloubní výživu (občas), vitamín C a zkouším BCAA, protože jsem si párkrát poranil svaly při cvičení a rád bych tomu předcházel a šetřil je.

Můj životní styl má vliv i na mé okolí. Pomáhám Ivče v sestavení jídelníčku a cvičení. Víc hlídáme co jí Adámek. Snažíme se domácnost oprostit od jednoduchých cukrů (což je boj s větrnými mlýny). Obsah naší ledničky vypadá úplně jinak než před rokem. Za což Ivance moc a moc děkuju!!!

A kam se chci dál posouvat? Mám vytipováno pár náročných cviků na hrazdě a kruzích, které se chci naučit, ale to je otázka měsíců, možná roků... Hlavně mě to musí bavit. Vážím si teď víc sám sebe a kupodivu moje přeměna zřejmě budí respekt i u kolegů. Jsem rád, že mám disciplínu, protože o té to především je. Můžeme být vším, ale musíme opravdu chtít. To je poselství i pro Adámka. Děti dělají to co doma vidí. Adámek cvičí... Kolem nás spousta lidí chlastá a kouří...co budou asi dělat jejich děti?

Jestli jste to vydrželi číst až do konce tak smekám a jdu se najít :-)
Věci, které se týkají mě a fitness najdete na mém instagramu.

pátek 9. října 2015

První muscle up

Dnes se mi podařil velký sportovní úspěch. Samozřejmě viděno z mého pohledu.
Je to 11 měsíců, co jsem začal svoji proměnu. Úplně změnil jídelníček a začal se intenzivně věnovat kalistenice. Prostě podle hesla I BELIEVE IN FITNESS trénuju 5-6x týdně a hlídám si stravu.

A tak jsem si řekl, že uzrál čas vyzkoušet si jeden z náročných cviků, kterému se říká "muscle up". Je to v podstatě složenina shybu a kliku na hrazdě. Anglicky pull up + dip.

Asi před týdnem jsem si nachystal foťák a moje pokusy zaznamenal, ale nepodařilo se. Dnes jsem neměl foťák po ruce a tak jsem jen položil telefon a trošku nepovedeně to natočil. A povedlo se. Provedení sice nic moc, ale na tom už budu pracovat. Nicméně je to pro mě velký úspěch.


pátek 18. září 2015

Dar zahrady

Ačkoliv od listopadu loňského roku nepiju tvrdý alkohol (vlastně nepiju téměř žádný alkohol), dovolím si malou alkoholickou glosu. Poprvé máme před sebou alkoholový produkt naší zahrady. Vlastní meruňky se přeměnily v pálenku. A ačkoliv jsem téměř abstinent, mám k takovému (a jemu podobným) moku určitý respekt. Nápoj s mnohaletou tradici, vytvořený z darů přírody a vymyšlený našimi předky si to jistě zaslouží. Voní krásně. Neochutnal jsem, ale jistě je dobrá. Děkuju našim stromům a sousedovi, který zařídil v palírně vytvoření produktu. Přijeďte na návštěvu a můžete okoštovat.



sobota 5. září 2015

Omítání

Poprvé v životě jsem omítal zeď. Ano je to tak. Tak na dědině je to samozřejmě normální. Ale my naplaveniny z města a paneláku musíme dohnat co jsme zameškali. Přiznávám, výsledek není ideální, ale je v tom moje práce, čas a úsilí. Takže spokojenost. A je to super odreagování.

Průchod do obýváku je teda konečně hotový. Snížil jsem otvor nalepením polystyrenu a pak jsem vše omítnul sádrovou omítkou. To je super věc řeknu vám. I pro nás amatéry použitelný materiál nabízející prostor pro opravy. To se hodí.

Takže necelé dva dny práce a skoro celý 25kg pytel omítky a je hotovo.








pondělí 17. srpna 2015

Nový průchod

Trošku jsme zase mákli a udělali další renovace v našem domečku. Abychom mohli lehce vyběhnout na terasu na kafíčko, udělali jsme nový průchod a rovnou vyměnili jedno okno. Bourací práce jsme zvládli sami. Nové okno a dveře zasadil odborník. Takže díky Tome.







pátek 14. srpna 2015

Cvičení venku

Konečně jsem postavil venkovní cvičiště. Takový malý kalistenický ráj. Je to parádní cvičit venku. Ještě tam udělám pár úprav, ale to už jsou jen detaily. 




středa 5. srpna 2015

Bez kalhot

Adámek je na prázdninách a tak jsme si udělali pěkný večer a zašli do kina. Chtěli jsme se pobavit a koupili lístky na komedii Bez kalhot XXL. Co k tomu říct? Budu citovat jeden komentář, který jsem k filmu našel. Mluví mi z duše:

"Bohužel přišlo velké zklamání a dvě hodiny nudy. Příběh nikde a tak bych čekal alespoň, že se bude něco dít. Nic. Jen se někam jede a tlachá o hovnu jako třeba zda je lepší dort nebo sušenky. To nejlepší se vidí už v traileru. Tak jsem byl zvědav alespoň na finále a ani to nenadchlo."

Někdo se ohání tím, že to je film pro holky. Ale ani Ivča nebyla nadšená a film se jí nelíbil. Nicméně na konci filmu návštěvnice (byli jsme v kině asi jen 4 chlapi) tleskaly, což dost vypovědělo o intelektu lidí, kterým se tento a podobné filmy líbí.

Prostě. Byla to strašná nudááááááááááááááá.

Nabízím trailer:



čtvrtek 30. července 2015

Poprvé v kině

Už jsem dlooouho nebyl v kině. Možná skoro tak dlouho jako Adámek. Rozdíl je ale v tom, že on nebyl nikdy.
Tak jsme včera poprvé zašli společně do kina. Dávali Mimoně. Adámek vydržel až do konce, i když ne celou dobu sledoval film. Ale pobavili jsem se. A o to šlo.



úterý 28. července 2015

Bongo

Nebylo zrovna super počasí. A tak jsme vyrazili vyzkoušet zábavní centrum v Brně - Bongo. Je to ráj pro děti. Super prolézačky, skákací nesmysly, věci na lezení. Prostě co si jen můžete přát. A samozřejmě jsme si to také vyzkoušeli. Jako spousta rodičů, i my jsme se vrhli do labyrintu, házeli balónky nebo skákali na trampolíně.
Ale aby to všechno nebylo jen pozitivní. Tak vadily mi dvě věci. To menší zlo byl fakt, že všude bylo milion cedulek. Popisovaly co je co, co se může, co nesmí, co je tu na jídlo.... Absolutně bez designu. A to větší zlo. Vzhledem k tomu, že jde o dětské centrum, očekával bych tomu odpovídající stravu. Ale jídelníček se samým smaženým jídlem a jen malá cedulka odkazující na 3 jídla ze "zdravé stravy", to mi teda přišlo ujetý. Myslím, že by to mělo být spíš naopak.

A protože pan Google udělal sám jedno video a ušetřil mi dost práce, mrkněte na něj.



neděle 19. července 2015

Už  asi třičtvrtě roku pokračuje moje přeměna a stále mě baví. Je to fantastické. Změnil jsem spoustu věcí. Hlídám si stravu a trénuju 5 až 6krát týdně. Přibral jsem cca 12 kilo a protože výsledky jsou viditelné, funguje to jako hnací motor dál. A nakazil jsem tím také Ivču. Také ona trénuje. V té stravě má ještě mezery, ale pracujeme na tom. Sám vím, jak je náročné, udělat si správný jídelníček, Zveřejňuji proto několik jídel pro inspiraci. Mě to také pomohlo, když jsem brouzdal po jiných webech. Vesměs jsou to večere (až na výjimky), tudíž jídla s převahou proteinů. 










sobota 18. července 2015

Práce

Horko jako prase. Dalo by se ležet někde u vody, pít chlazenou Coca Colu Zero a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta. Ale to my ne. My se pustíme do stavebních činností. Po dlouhé době jsem se totiž konečně odhodlal, nakoupil materiál a postavil plot na terase. 
Stálo mě to kromě peněz také hodně potu a spálená záda. Myslím, že jsem stavěl plot zrovna v nejteplejším dni tohoto roku. Ale stálo to za to. Terasa vypadá mnohem lépe. Posuďte sami.
Další akce na terase jsou v plánu již brzy. Řekl bych coming soon.



středa 8. července 2015

Dovolená, opalovačka, pohodička


Vyrazili jsme na dovolenou a to k moři. Jo řeknete si dovolená u moře, pohodička, sluníčko, sunshine reggae. Jenomže to není jen tak. Musíte si zabalit plavky, vyřídit pojištění, vzít občanky a dětský pas, poprosit auto, aby nedělalo potíže a koupit opalovací krém na sluncem nezasaženou vnitrozemskou pokožku. Tohle jsem zvládl, ale brýle, šnorchl, ploutve a boty do vody jsem nechal doma. To se prostě stává.

Cílovou destinací byl chorvatský ostrov Vir. Minulý rok jsme se váleli na pláži jen v pár set metrů dál v Privlace. Pokud neradi chodíte, není to nic pro vás. Cestou do vody totiž musíte urazit pěkný kus, než vám voda sahá alespoň po pás. Jenže pro děti dobrý.



Ubytovali jsme se v apartmánu velmi důmyslně zvaném Vir, který jsme si objednali na Booking.com. Paní majitelka nebyla při příjezdu přítomna, ale zdatně ji zastoupil sympatický pán. Zřejmě manžel. Čekal na nás wellcome drink. Po té cestě spíš rychlá ožíračka. Skoro jsem měl pocit, že začínám mluvit chorvatsky.

Vybavení apartmánu bylo dobré. Chyběla snad jen mikrovlnka, rychlovarná konev a wifi. Jak se ale ukázalo, život bez internetu a telefonu JE možný.

Na pláž jsme to měli pár desítek metrů. Ale protože na opačné straně ostrova přebývali naši známí, kteří disponují dítkem stejného stáří jako má to naše, chodili jsme cca 15 minut na jejich pláž. Taky dobrá a taky s výletem do hloubky.



Překvapením bylo a přiznejme si, že je to mým deformovaným viděním, že neexistují hubení lidi. Teda kromě nás. Pláže byly plné plnotučných vybledlých Poláků, o málo snědších stejně tlustých Němců a Maďarů a bohužel také oplácaných Čechů. Po plážích vesele běhaly tučné děti, které jistě v době pubertální šikany poděkují rodičům za životosprávu a dar do života.

Součástí dovolené byl také odlov jedné kešky. Takové male zpestření po měsících (nebo už letech) bez odlovu. Jinak jsme trávili čas na pláži, sbíráním mušliček a jezením zmrzliny. V životě jsme nesnědli tolik zmrzliny jako za jednu dovolenou. Faktem je, že byla dobrá.

Co se týká cen, je v Chorvatsku o něco dráž než doma. Ale nic, co by vám vyrvalo žíly. Kopeček zmrzky odpovídající dopolední svačině stál 7 kun. Takže nějakých 25 kaček. Kolik že stojí u nás?



To by bylo k pobytu. A teď něco málo k cestě. Na dovču jsme vyjížděli v 10 večer a domů v 8 večer. Dobrý čas na to, aby se dalo přežít s tříletým prckem než usne a taky dobrá doba na jízdu autem, které nefunguje klima. Jelo se cca 9 hodin i s malýma přestávkama. Tak jako loni jsme jeli bez navigačky. Není potřeba. Značení je všude parádní a celou dobu se fičí po dálnici. Teda kromě Slovinska, kde vybírají nekřesťanský poplatky za pár kiláků dálnice. Ale faktem je, že těch jejich pár kiláků se nedá srovnat s našima dálnicema. Vlastně nikde se to nedá srovnat s našima dálnicema. Jo a bacha. Ve Slovinsku nám kontrolovali dálniční známku i v jednu v noci.

No a co bylo po návratu domů nejlepší. Zahrada plná malin a chládek našeho starého hradu. Brzy budou meruňky a vypadá to, že jich budou mraky, tak se stavte… Jo ale nejdřív zavolejte.


A závěrem trocha statistiky, která nám příští rok třeba zase poslouží, než vyjedeme na další dovolenou:
Ubytování 12 nocí 12388 Kč Kč rezervace přes Booking.com (jedna noc placena předem převodem jako záloha)
Ujeto cca 1710 km (vč. popojíždění na místě)
Průměrná spotřeba 4,7 l nafty/100km. Nafta je všude dražší než u nás.
Dálniční kupon Rakousko, Slovinsko – zakoupeno předem v Brně
Mýto Chorvatsko - K Zagrebu 48 Kun, Zagreb-Zadar 117 Kun - vše placeno kartou v automatu

Ubytování:
Apartmani Vir – majitelka Rajka Kučko (mluví německy), ul. Prezida XVI/10, Vir.

pondělí 6. července 2015

neděle 5. července 2015

Ferraty 2015


Také letos jsme v pánské sestavě vyrazili do Rakouska na ferraty. Je to už tradice.  Tento rok jsme chtěli vyrazit nejdál. Naším cílem byly ferraty v okolí Zell am See. Jenomže počasí naše plány změnilo. Vzhledem k tomu, že na většině území Rakouska pršelo, rozhodli jsme se v poslední chvíli vyrazit alespoň na nedaleký Hohe Wand.



Hohe Wand je skalní masív nedaleko Vídně. Vzhledem k dostupnosti je velmi oblíbenou atrakcí českých turistů. Letos se tedy žádný útěk do divočiny a spaní na samotě nekonal. Místo toho jsme spali v sice příjemném leč totálně počeštěném tábořišti pod Hohe Wandem.

Co se týká ferrat, které jsme prolezli. Už po několikáté jsme (kromě Tomáše, pro kterého to byl krvavý křest) vylezli cestu HTL. Opět jsme se přesvědčili, že není dobré tuto krátkou ferratu podceňovat. Parta českých seniorů si to chtěla lupnout jen tak zlehka před večeří a na konec se dva vraceli po stěně dolů a další se plácali pomalu nahoru. Další to vzdal pod vrcholem.  Ale lidi se neponaučí.
Po výstupu HTL jsem se s Ondrou ještě vrátil a vylezl krátkou, náročnou a zábavnou ferratu Blutspur.

Druhý den jsme měli v plánu neznámou nedalekou ferratu Gebirgssteig. Opět se ukázalo, že značení rakouských turistických cest a přístupů k ferratám je více než zoufalé. Nicméně podařilo se nám začátek cesty najít. Musím přiznat, že to byla velmi pěkná ferrata. V jedné části bylo nutné překonat lanový mostek.

Další den jsme se rozdělili. Já jsem s Tomášem absolvoval další neznámou ferratu Hohe Wandu nazvanou Wildenauersteig. Moc zajímavá ferrata. Je bez jistícího ocelového lana. Místo toho jsou do skály upevněny kovové stupy. Jenomže na několika místech se musí člověk zcela odjistit, aby dosáhl na další stup. To bylo psychicky nepříjemné. Na klasických ferratách je totiž člověk neustále jištěný. Ke konci cesty byl komín, který bylo nutné prolézt. V jeho závěru byla pouze úzká štěrbina, kterou se s batohem na zádech téměř nedalo prolézt. V tom místě nás překvapila bouřka a blesky. Přišla velmi rychle a pro zajištěné cesty je to vždy nebezpečný jev. Během pár minut jsme ale vyšplhali až na vrchol a schovali se v lese před deštěm.

Ondra s Martinem mezitím podnikli malou túru po náhorní plošině Hohe Wandu. Setkali jsme se u jedné z chat a společně se vraceli k autu.

Letošní ferraty byly jiné, ale každý útěk do rakouské přírody se počítá. Člověk baští z ešusu, spí po stanem a žere fazole po kilech. Jo jo, tak to má být...

úterý 5. května 2015

Jaro na venkově

Nádhera. Jedním slovem nádhera. Takhle jde pospat jaro na venkově. Meruňky odkvetly, kvetou jabloně a hrušně. Tráva posetá pampeliškama. Prostě paráda. 



A my (spíš teda Ivča) začínáme tvořit něco pro potěchu oka.



pátek 1. května 2015

Nový člen rodiny

Dnes mám narozeniny. Je mi tolik, že už není třeba to zmiňovat, ale ještě ne tolik, abych na toto téma nechtěl psát.
Rozhodli jsme se, že uděláme něco pro nás nezvyklého a maličko šíleného.
Přijali jsme dnes do rodiny nového člena. Něco to stálo, ale nevadí.
Je to černoušek. Jmenuje se Sam. Ubytovali jsme ho v obýváku a od té doby co jsme ho přivezli domů,se ještě nezastavil. Rozumí si s tabletem i mobilem, není to žádný vůl. Je chytrý. Moc toho nesežere. Výborný společník.
Kdybyste se na něj chtěli mrknout, vkládám odkaz.

pátek 17. dubna 2015

První rande

Slibovali jsme jedno překvapení. Tak tady je. Kleuška měla první rande. Bylo zřejmé, že to není láska na první pohled. Možná někdo z okolí podle zvuku mohl usuzovat, že se perou tygři. Tahle plemena prostě mají trošku jiný druh seznamování. Důležité je, že oba přežili a bez zranění. Újmu utrpěl pouze obojek. Zřejmě v tom hraje roli i věkový rozdíl. Klea je starší dámička, zatímco Rocky je pubertální švihák.


Nicméně tím chceme naznačit, že pokud se vše podaří, můžete se hlásit jako zájemci o štěňátka. K odběru by byla někdy koncem srpna. A jaké budou barvy? To  už je na matce přírodě, jak nás překvapí.

pondělí 13. dubna 2015

Jaro je tu

Je tady a v celé svojí kráse. Jaro se konečně ukázalo tak, jak má být. O víkendu krátká trička, kraťasy, pohodička. Už se dá cvičit pohodlně i venku, prostě paráda. Meruňky během dvou dní neuvěřitelně rozkvetly a kolem stromů to hučí jako v úle. Včelky mají napilno.

A my s Adámkem samozřejmě blbneme na zahradě. Taky kde být jinde než venku v takovém krásném počasí a po otravné zimě.

Ráno nemusím vstávat dřív, abych zatopil. Večer přitopíme malýma kamínkama v obýváku. Samá pozitiva. A chystá se jedna velká bombáááááá. Ale pšššt, aby se to nedozvěděla Kleuška. A brzy to už práskeneme, tak se nebojte.

A přidávám jedno veselé video s dětským smíchem, který léčí. A kdo by se u toho nezasmál taky... Ono, děti totiž nepotřebují vtipné seriály, knížky a podobně, aby se smály. Jim stačí jen málo, maličko. A to my dospělí už neumíme. Jsme příliš vážní, zmáčknutí každodenními problémy. A proto je fajn, naučit se něco taky od dětí a smát se s nimi.



pondělí 30. března 2015

Nejen pro dospělé

Moje cesta kalistenikou pokračuje. Je mi fajn, přibral jsem za 4 měsíce 9 kilo a objevil věci, které jsem neznal. Jsem rád. A aby šla má cesta vpřed, doplnil jsem domácí posilovnu o kruhy. Je to fantastická věc. Pokud si myslíte, že už něco při cvičení svedete, zkuste to s kruhama. Ale pro úplné začátečníky to opravdu není a hrozí zranění.

Kruhy ovšem slaví velký úspěch také u Adámka. Jak miluje hrazdu, tak o to víc si zamiloval kruhy. Které dítko by nechtělo mít doma houpačku?


úterý 17. března 2015

Návštěva ZOO Jihlava

V pondělí jsem si vzal dovču. Našim cílem byl Humpolec, ale cestou jsme se zastavili v ZOO Jihlava. Návštěva ZOO je pro nás vždy zajímavým cílem. A nejlepší je navštěvovat ZOO ve všední den. V tom jihlavském totiž nebyla ani noha. Teda pokud nepočítám ty zvířecí. Ale i tak bych trošku lhal. Na parkovišti zaparkovalo ještě jedno auto a z něj vystoupil mladý muž s malou holčičkou. Slovo dalo slovo a my zjistili, že to byl spolužák Ivčiny sestry. Jak je ten svět malý. V družném hovoru jsme došli až k pokladně, kde jsem zjistil, že neberou karty. Fakt jsem nepočítal, že ZOO Jihlava zůstalo ve 20. století. Hotovost nenosím skoro nikdy. Naštěstí spolužák se nabídl a zaplatil i za nás. Společně jsme pak prošli celé liduprázdné ZOO.



Co se kvality týká, řekl bych, že ZOO v Jihlavě patří k takovému tomu průměru. Není to žádná tragédie, ale taky nic z čeho by člověk sedl na zadek. Na zadek jsme ale sedli v dětském parku v zadní části ZOO, kde je slušný suchý tobogán. Ten se nám fakt líbil.
Po třech hodinách jsme opustili zvířátka a pokračovali v cestě, na které Adámek během chvíle usnul.


Cestou zpět jsme ještě našli spolužáka nedaleko od našeho bydliště a vrátili mu dlužné peníze. Dobří lidé (i když jsou až z Plzně) ještě nevymřeli, Nicméně jsou možná už v červené knize...


Pár fotek ze ZOO