Nachystal jsem si pro rodinku překvápko. Že pojedeme na
čundr, se vědělo. To se neutají. Ale kam jedeme a co podnikneme, to zůstalo
tajemstvím do poslední chvíle.
V pátek po práci jsme vyrazili na sever. Směr dobrý, doba špatná. Doprava katastrofa. Počasí taky nic moc. Asi po více jak 2 hodinách jsme přijeli do
Rudy nad Moravou a já zastavil před jedním z domků v boční ulici. To
bylo první překvápko. Byli jsme u mojí sestřenice. To Ivča koukala.
Nebylo ale mnoho času. I tak nás pohostili parádní rychlou
grilovačkou. Večer jsme popojeli do Starého města, kde nás nechali našemu osudu
uprostřed lesa. To bylo v plánu. Naše auto pak stáhli zpět do Rudy. To
taky bylo v plánu. Pár věcí ale bylo mimo plán.
Třeba to, že jsme do lesa vyráželi až za šera a čekala nás
asi kilometrová cesta na místo, kde jsem tušil, že bude možné postavit stan. Prošli
jsme les a dostali se k loukám. Celkem pěkné místo na stanování. V cestě
byl však odnímatelný ohradník a cedulka s upozorněním, že se tam pasou
krávy. Tak co, ať se pasou. Jenže pod tím bylo dopsáno, že ve stádu je plemenný
býk (Adámek o něm dál mluvil jako o ohnivém býkovi). Co to sakra znamená?
Celkem to chápu z biologického hlediska, ale jakou turistickou hodnotu má
tahle informace? Je to něco ve stylu: tady hlídám já! Nebo: jsem u branky za 3
vteřiny, a ty? Sázeli jsme na skutečnost, že je skoro tma a krávy a ohnivý býk
podřimují. Vlastně jsme se ani moc nespletli. Polehávali nedaleko cesty a jen
letmo nás pozorovali. Ohradník jsme asi po půl hodině opustili a byl nejvyšší
čas začít řešit nocleh.
Zapíchli jsme to na prvním slušném místě v lesíku nedaleko
ohradníku a cesty. Ivča se postarala o Adámka, já s přiměřeným klením a za
svitu baterky stavěl stan. Stavět stan nemusí být umění. Ale je dobré vědět jak
vlastně vypadá. My měli stan půjčený a já se s ním seznámil pouze při jeho balení. V zásadě tomu i odpovídal můj výtvor. Stan jako takový byl v pohodě,
ale tropiko doznalo v mém podání nových kreativnějších podob. Důležité ovšem bylo, že vše drželo.
Nastala noc. Víte, noc v lese je úplně jiná než noc
doma v posteli. Spal jsem v lese už tolikrát, že bych mohl mít pocit,
že mě nemá co překvapit. Ale opak je pravdou. Vždy je to stejně démonické a
surové, jako by to bylo poprvé. V lese v noci je člověk součástí
přírody. Nádherné hvězdné nebe připomene, že existuje něco víc než 7,5 hodiny práce a složenky. V podstatě se člověk v lese po tmě cítí jako malé hovínko v trávě, kolem kterého
běhají podivná neviditelná zvířata, která vydávají prapodivné zvuky.
Tajemnou noc si ale bohužel neužil Adámek. Jak lehl, tak
usnul. Nejvíc si noc užila Klea. To je poznat i z fotky.
Kdo ji totiž zná
tak ví, že takhle vyvalené oči normálně nemá. Moc toho nenaspala. Pořád
kontrolovala zvuky kolem stanu. Párkrát vrčela a jen občas zamhouřila oko.
Druhý den jsme pokračovali v cestě směr chata Paprsek,
která byla vzdálená asi 4 kilometry. Krásná cesta, výhledy, teplo. Parádička.
Adámek asi poprvé udělal bobana v přírodě, což je samozřejmě pro každého
chlapa velká věc, hodná zaznamenání. Dá se to srovnat třeba s prvním holením.
Když jsme dorazili na chatu Paprsek a dali si pořádný oběd
včetně naprosto luxusních borůvkových knedlíků domácí provenience, vybalil jsem
druhé překvapení. Máme tady rezervovanou noc. První reakce nebyla příliš
nadšená. Ivča se těšila na další noc pod stanem. Největší radost měla asi Klea. Ale nakonec to bylo fajn.
Po obědě jsme vyrazili pro nedalekou kešku. Cestou bylo plno
borůvek, tak jsme to do sebe pořádně tlačili, až nám vitamíny lezly ušima.
Ráno jsme se probudili do deště. Naštěstí během snídaně
ustal a my vyrazili na cestu do Ostružné už za sluníčka. A šlo se dobře. Pěkně
z kopečka. Cestou jsme sebrali další kešku a v Ostružné dali pivko, zelňačka a následovalo čekání na autobus do Rudy.
Jo
jo autobus. Tak tím jsem nejel asi 10 let. A jsem na dalších 10 vyléčenej. Když
jsem chtěl při nástupu platit, řidič mě odbyl s tím, že později. Možná
blekotal ještě něco, ale nebylo mu rozumět. Pak jsme zjistili, že v Hanušovicích
přistoupí průvodčí (jednalo se totiž o náhradní dopravu za vlak) a budem
cálovat. V podstatě do Hanušovic bychom jeli zadarmo, což by asi České
dráhy nepoložilo, ale současně to naznačuje v jakém jsou bordelu. V autobuse bylo dusno jak v sušárně...no hnus.
V Rudě už bylo fajn. Dali jsme si dobrý domácí guláš a
strávili odpoledne v příjemné společnosti u sestřenice a jejího muže. Pak
už jen cesta domů. Opět zbytečně dlouhá, ale co už…
Bylo to pěkný. Po delší době jsem se vrátil do Jeseníků. Do kraje krásné přírody, zajímavých míst a lidí. Do kraje, kde v lese může být člověk sám...
