Vyrazili jsme na dovolenou a to k moři. Jo řeknete si
dovolená u moře, pohodička, sluníčko, sunshine reggae. Jenomže to není jen tak.
Musíte si zabalit plavky, vyřídit pojištění, vzít občanky a dětský pas,
poprosit auto, aby nedělalo potíže a koupit opalovací krém na sluncem
nezasaženou vnitrozemskou pokožku. Tohle jsem zvládl, ale brýle, šnorchl,
ploutve a boty do vody jsem nechal doma. To se prostě stává.
Cílovou destinací byl chorvatský ostrov Vir. Minulý rok jsme
se váleli na pláži jen v pár set metrů dál v Privlace. Pokud neradi
chodíte, není to nic pro vás. Cestou do vody totiž musíte urazit pěkný kus, než
vám voda sahá alespoň po pás. Jenže pro děti dobrý.
Ubytovali jsme se v apartmánu velmi důmyslně zvaném
Vir, který jsme si objednali na Booking.com. Paní majitelka nebyla při příjezdu
přítomna, ale zdatně ji zastoupil sympatický pán. Zřejmě manžel. Čekal na nás
wellcome drink. Po té cestě spíš rychlá ožíračka. Skoro jsem měl pocit, že
začínám mluvit chorvatsky.
Vybavení apartmánu bylo dobré. Chyběla snad jen mikrovlnka,
rychlovarná konev a wifi. Jak se ale ukázalo, život bez internetu a telefonu JE
možný.
Na pláž jsme to měli pár desítek metrů. Ale protože na
opačné straně ostrova přebývali naši známí, kteří disponují dítkem stejného
stáří jako má to naše, chodili jsme cca 15 minut na jejich pláž. Taky dobrá a
taky s výletem do hloubky.
Překvapením bylo a přiznejme si, že je to mým deformovaným viděním,
že neexistují hubení lidi. Teda kromě nás. Pláže byly plné plnotučných
vybledlých Poláků, o málo snědších stejně tlustých Němců a Maďarů a bohužel také oplácaných
Čechů. Po plážích vesele běhaly tučné děti, které jistě v době pubertální
šikany poděkují rodičům za životosprávu a dar do života.
Součástí dovolené byl také odlov jedné kešky. Takové male
zpestření po měsících (nebo už letech) bez odlovu. Jinak jsme trávili čas na
pláži, sbíráním mušliček a jezením zmrzliny. V životě jsme nesnědli tolik
zmrzliny jako za jednu dovolenou. Faktem je, že byla dobrá.
Co se týká cen, je v Chorvatsku o něco dráž než doma.
Ale nic, co by vám vyrvalo žíly. Kopeček zmrzky odpovídající dopolední svačině
stál 7 kun. Takže nějakých 25 kaček. Kolik že stojí u nás?
To by bylo k pobytu. A teď něco málo k cestě. Na
dovču jsme vyjížděli v 10 večer a domů v 8 večer. Dobrý čas na to,
aby se dalo přežít s tříletým prckem než usne a taky dobrá doba na jízdu
autem, které nefunguje klima. Jelo se cca 9 hodin i s malýma přestávkama.
Tak jako loni jsme jeli bez navigačky. Není potřeba. Značení je všude parádní a
celou dobu se fičí po dálnici. Teda kromě Slovinska, kde vybírají nekřesťanský
poplatky za pár kiláků dálnice. Ale faktem je, že těch jejich pár kiláků se
nedá srovnat s našima dálnicema. Vlastně nikde se to nedá srovnat s našima
dálnicema. Jo a bacha. Ve Slovinsku nám kontrolovali dálniční známku i v jednu
v noci.
No a co bylo po návratu domů nejlepší. Zahrada plná malin a
chládek našeho starého hradu. Brzy budou meruňky a vypadá to, že jich budou
mraky, tak se stavte… Jo ale nejdřív zavolejte.
A závěrem trocha
statistiky, která nám příští rok třeba zase poslouží, než vyjedeme na další
dovolenou:
Ubytování 12 nocí 12388 Kč Kč rezervace přes Booking.com (jedna noc placena
předem převodem jako záloha)
Ujeto cca 1710 km (vč. popojíždění na místě)
Průměrná spotřeba 4,7 l nafty/100km. Nafta je všude dražší než u nás.
Dálniční kupon Rakousko, Slovinsko – zakoupeno předem v Brně
Mýto Chorvatsko - K Zagrebu 48 Kun, Zagreb-Zadar 117 Kun - vše placeno
kartou v automatu
Ubytování:
Apartmani Vir – majitelka Rajka Kučko (mluví německy), ul. Prezida
XVI/10, Vir.
Žádné komentáře:
Okomentovat