Život na venkově

Život na venkově je pro mě velká změna. Po třiceti letech panelákového králíkování jsem poznal další rozměr existence.
Samotná myšlenka, že bydlíme v domě, který někdo před desítkami let postavil cihlu po cihle a dům pořád stojí, napříč historií, počasí a spodní vodě, je pro mě fascinující. Ano, asi mi stačí málo.
Když sjedu cestou z práce z hlavní silnice a mezi zeleno-žlutými poli kličkuji vstříc domovu, chápu jak se asi kochal pan doktor. A stejně tak ráno, když sluníčko teprve ochutná orosené louky a kříž u silnice se vyloupne do nového dne, je mi hej.
Příjdu domů. Nechám mobil mobilem a jdu na zahradu. Posekat trávu, zkusit obrátit trošku sena pro králíka, nebo se jen tak projít mezi stromy, jejichž zelené koruny už nabízí příjemný stín. A pak si sednout nahoře na zahradě do trávy a kouknout se, jak se na opačné straně údolí pasou ovečky, co chtít víc?
Adámek snad takový život bude mít už odmala a co nejdéle. Vlastně to záleží hlavně na nás. Aby si uvědomil cenu zeleniny, kterou jsme zaseli, a o kterou se musíme starat. Aby poznal z čeho jsou mozoly, když seká dřevo. Aby žil s přírodou a ne vedle ní...

Jaro je tu

Konečně...
Zahrada kvete a Adík běhá venku. Paráda...

Odpoledne na zahradě

Dnes bylo konečně cítit jaro. Vrátil jsem se z práce docela brzy a venku zářilo slunce a teploměr se šplhal do výšky, v jaké už měsíce nebyl. Šlo se na zahradu.
A zase jsme udělali kus práce. Ivča nachystala několík otýpek dřeva, ohraničili jsme si připravované políčko, aby do něj nemohla běhat Klea a rozhrabali první krtince.
Při tom všem kolem pochodoval Adík a bylo vidět, že ho to náramně baví. Určitě víc jak doma. Všechno studoval a capkal do kopce kam to jen šlo. Několikrát spadl, ale bez pláče. Nicméně když jsme šli domů, byl báječně ušmudlaný. Správný venkovský klučina.

Sáňkování

Tak zase napadlo. Zítra jsou Velikonoce a venku kupa sněhu. Vzali jsme staré sáně, co jsme našli na půdě (už jsme o tom psali) a vylezli na zahradě na kopec. Adámek měl premiéru v sáňkování. Pěkně pištěl a my máme tři krátká videa.

 

 

 

První péče o zahradu

O víkendu přijela na návštěvu rodinka a moc nám pomohla. Bylo to takové pracovní setkání. Mimo jiné jsme prořezali stromy v celé zahradě a teď připravujeme dřevo na opíkačky a posezení u ohniště. Mám moc dobrý pocit, že už se dá jít na zahradu, a že se něco konečně děje. Včera jsme si udělali na ohništi první malý ohýnek. Klea vesele běhala kolem. Adámek se motal do provázku, kterým Ivča svazovala otýpky na topení a bylo to prostě fajn. Je mi jasné, že se zahradou bude dost práce. Jsem asi trošku ujetej, ale těším se na to.
A těším se na plody, které přinese. Těším se na vlastní jablka, hrušky, švestky, maliny, třešně a meruňky.
Takže děkuju všem brigádníkům, co nám o víkendu pomohli.

Adámek má nový sestřih

Jak je asi patrné z nadpisu, trošku jsme Adíkovi změnili sestřih. Měl už dlouhé háro, takže přišel na řadu strojek. Ustřihnuté vlásky jsme samozřejmě schovali do památeční knihy. Adík z téhle akce evidentně nadšený nebyl, ale co se dá dělat.

A několik nových fotek s kratším sestřihem najdete v našem albu.