středa 22. února 2017

Hvězdárna, zub a dotace

Pořád se něco děje a já ani nemám čas to uložit do naší blogger kroniky. Takže kde začít?
Tunehdá jsme si říkali co podnikneme a nějakým způsobem jsme zjistili, že v brněnské Hvězdárně a planetáriu mají i program pro děti. Konkrétně film o dinosaurech, což je u nás spolu s legem a hady neoblíbenější téma. Takže proč ne. Na hvězdárně jsem byl naposledy.... byl já jsem vůbec někdy na hvězdárně? No a tak jsme si udělali o víkendu výlet. Super. První kino, ve kterém můžete úplně ležet. Vlastně vám to paní moderátorka doporučí. Film se totiž promítá na vnitřní stranu kupole hvězdárny. Ještě před filmem jsme všichni dostali ponaučení o hvězdné obloze. Promítli nám nebe nad hlavou jak vypadá ve městě a jak mimo něj. Jo jo. To jsme si hned vzpomněl na neuvěřitelné nebe v rakouských horách. To se nedá s tím co vidíme z vesnic a měst vůbec srovnat. Taková krása. Pak už jsme koukali na dinosaury. Dobrý to bylo. Vůbec celý objekt hvězdárny je krásně opravený, čistý a příjemný. Na záchodě najdete zajímavé texty na zdech, jako že kosmonautský oblek stojí 200 milionů apd. Hned je to čůrání zajímavější.




Druhý den už tak veselý nebyl, páč jsme museli jet s Adíkem na pohotovost. Začal mu zlobit zub, který mu zubařka nechala cca 5 měsíců otevřený. To bylo něco. Přemluvit Adámka, aby otevřel na zubařku pusu, bylo jak vyjednávat se skokanem. Nicméně moc nám nepomohli a druhý den ráno mašíroval Adík ke své zubařce na trhání. Tohle bych teda nepřál ani těm, co mě hodně štvou. Sednete si na křeslo, dítě na sebe a držíte mu ruce. Zubní Adíka přispala plynem, ale buď to byla slabá dávka, nebo je to odolný bojovník, protože když už vypadalo, že je mu trhání celkem ukradené a zubařka mu otevřela pusu, nastala dramatická změna a děsivé výkřiky musel slyšet i gynekolog na druhé straně kliniky. Navíc se zub při trhání zlomil, takže se přispávalo, trhalo, přispávalo trhalo... až jsem se z toho orosil i já. Nakonec byl zub venku a Adík měl pusu jak křeček. Naštěstí z práce rychle dorazila máma a zmordovaného synáčka uchlácholila. Tak to víte. Po takovém masakru musela přijít zubní víla. Co tak asi mohla přinést... Lego samozřejmě. To teď u nás frčí. Adámek si vezme návod a valí. Je mu buřt, že na krabici je napsané, že je to pro děti 8-12 let. A nejlepší na tom je, že jak se to postaví, druhý den se to musí rozebrat a staví znovu.


Ale aby se neděly jen ty dramatické věci, musím přidat jednu informaci z poněkud jiného soudku. V mém okolí je již veřejným tajemstvím, že nás v létě čeká obludně velká rekonstrukce interiéru (podlahy, omítky, topení atd...). Takže se nedivte, když se budeme podivně hlásit na návštěvy a hledat místo, kde se dá osprchovat a vyspat :-) No a jako mikronáplast se jeví odklepnutá kotlíková dotace, kterou jsem dnes zjistil, že dostanu. To potěší. Za to papírování to teda stálo. Ještě splnit související podmínky pro udělení a vyřídit vyúčtování a je to doma. 

Musím končit, Adámek s křečkovitou tváří chce jíst. Tohle se nedá ignorovat :-)

sobota 4. února 2017

Když slyšíte, co si pes myslí

Takhle to vypadá, když slyšíte, co si váš pes myslí.


sobota 21. ledna 2017

Jacob

Přemýšleli jsme o tom již delší dobu a před Vánocemi jsme se odhodlali a pořídili jsme druhého psa. Byl to současně dobrý skutek, protože jsme chtěli psa z útulku, který nemá domov a nějaký hledá.




Našli jsme nedaleko jedno krásné černé štěně jménem Jacob. Jeho máma byla zachráněna z množírny psů v Kojetíně. Jacob je kříženec něčeho s něčím. Měl by mít tak do deseti kilo.
Hned na první schůzce jsme si Jacoba oblíbili a vzali k nám domů. Teď už má novou rodinu a čeká ho výchova a výcvik.



Když si pořídíte štěně, uvědomíte si teprve, jaký je rozdíl mít doma již dospělého, vychovaného a klidného psa. Je to totiž diametrální rozdíl. Asi jako u lidí.

Takže u nás se teď pořád něco děje.


neděle 1. ledna 2017

Vánoce



Letošní Vánoce byly ve znamení Lega. Ano Ježíšek sice přinesl i další věci, ale Lego ovládlo celou sváteční atmosféru. A musím přiznat, že jsem kouzlu této stavebnice propadl. Hodiny jsme stavěli podle návodu různé pozoruhodnosti a už se těším, jak koupíme další. Samozřejmě primárně je to zábava Adámka, ale víte jak to je J



Těsně před Vánocemi jsme udělali i jeden dobrý skutek, ale o tom se zmíníme (i fotograficky) asi až v polovině ledna. Zatím je to částečně tajný.


Ježíšek přinesl i něco na cvičení. Dostal jsem parádní zátěžovou vestu, se kterou zase posunu svůj trénink o kus dál. Nějaký trénink už je na mém Instagramu.



Silvestr jsme prožili na pohodu. Vypili jsme celkem asi 4dcl vína, koukli na nevalnou televizní nabídku a přetrpěli válečnou vřavu dělbuchů.


A nějaká ta předsevzetí. Něco by bylo. Příští rok bych chtěl mít osobák na dřepu 140 kg (momentálně 95kg) a slušnou formu do plavek J Ne, faktem je, že na předsevzetí moc nehraju. Každý den je pro mě výzvou posunout se v tréninku dál a nejtěžší je ta disciplína (především stravovací).

To je asi vše. Mějte úspěšný rok 2017 plný zdraví a spokojenosti.

pondělí 5. prosince 2016

Žít svojí vášní

Výsledky přináší jedině posedlost svojí vášní, ať už pro cokoliv. Hodiny dřiny, disciplíny a sebepoznávání. Ale to je teprve začátek.


neděle 4. prosince 2016

Za sněhem do Čeladné


Udělali jsme si předvánoční zimní dovolenou v Beskydech a odjeli do lázeňského střediska Čeladná. A hned na úvod: udělali jsme dobře. Prožili jsme báječný týden v krásném prostředí se spoustou sněhu, dobrot a zábavy.

Našli jsme jednu kešku a taky nechali svá těla trošku doladit odborníkama. Den před odjezdem jsme podnikli výstup na cca 2,5 km vzdálený vrchol Skalka (964 m.n.m), což bylo převýšení cca 450m. Slušný výšlap, zvlášť s Adíkem na ramenou. Po návratu jsem se cítil jak po pořádném tréninku. Ale stálo to za to. Nahoře byla krajina jako v pohádce - plno sněhu, stromy bílé od paty až ke špičce.



K vrcholu jsme přišli při západu slunce, což bylo taky okouzlující.


A užili jsme si opravdu hluboký sníh (sledujte se zvukem):

video


Cestou dolů jsem zvolil zkratku přes louku. Nebyl to dobrý nápad. Ale alespoň jsem dostál své pověsti, že výlety se mnou jsou vždy něco extra. Louka byla nafoukaná hlubokým sněhem a byl velký problém přes ni přejít. Kleu jsme museli místy nést, protože nebyla schopná pokračovat.

V Beskydech bylo krásně. Tento kout země mě opravdu oslovil. Je plný zajímavých lidí a drsné krajiny. Lázně v Čeladné stojí za další návštěvu.