sobota 13. května 2017

Rakousko a Krumlov


Ivča měla v březnu narozky a jako dárek dostala jednu noc v Českém Krumlově – ubytování se snídaní a vínem na pokoj pro dva. No a nadešel čas,vyrazili jsme na cestu. Babička byla tak hodná, že pohlídala Adíka a celou domácnost a my poprvé po 5 letech vyrazili na noc daleko od Adámka. Každý, kdo se mnou někdy cestoval, ví, že byť i obyčejný výlet se v mém podání mění v dobrodružnou mnohdy strastiplnou cestu plnou nástrah a překvapení. Samozřejmě i tentokrát nebyla cesta úplně obyčejná.
Vzal jsem to přes Rakousko. Chtěl jsem Ivču trochu překvapit a současně prozkoumat dosud neznámou krajinu kolem Dunaje. Dá se říct, že je to oblast krásná, byť na internetu se to podle mojí nové zkušenosti poněkud zveličuje.

První zastavení jsem naplánoval u Kremsu, kde se na kopci rozléhá skvostný klášter Göttweig. Vzhledem k tomu, že jsem na jeden den nechtěl kupovat rakouskou dálniční známku, vybral jsem v navigaci volbu bez zpoplatněných silnic. Teda alespoň jsem si myslel, že jsem to vybral. Ve skutečnosti jsem zřejmě zvolil nějakou funkci, která by se asi měla jmenovat – najdi si svoji lesní cestu. My jsme ji totiž našli. Navigace nás vedla po silnicích 3 tříd (které však svojí kvalitou předčily naše rychlostní komunikace), až jsme opravdu dojeli na lesní cestu. Ale i ta byla dost kvalitní. Zřejmě se jednalo o zkratku, kterou navigace vyhodnotila jako dobrý způsob jak poznat rakouské lesy vč. zvěře. Málem jsme se totiž potkali s laní.

Nicméně klášter jsme navštívili, dali rakouské kafe, koupili parádní záložku do knížky, udělali dietní chybu v podobě sachru a ještě jedné cukrové pumy a pokračovali dál. A ani tam nás navigace nezklamala. Poprvé jsem měl totiž možnost slyšet hlášku: „Po sto metrech zahněte doprava a naloďte se na trajekt.“ „Se asi posrala,“ okomentoval jsem hlášku paní z navigace. Ale neposrala. Zahli jsme doprava a opravdu trajekt přes Dunaj. Jenže byl zrovna na opačné straně a jak jsem zjistil, cenu za přepravu jme prožrali za sachr a tu cukrovou pumu. Další důvod, proč se vyhýbat sladkostem. Tak jsme pokračovali dál po stejném břehu. Nakonec jsme našli i most.

Cestou k Linci jsme měli možnost vidět současně sluncem osvícený Dunaj a zasněžené Alpy v pozadí. Krásný pohled. Nicméně i další část cesty poznamenala naše navigace. Ale přiznejme si, lidský faktor v tom hrál značnou roli. Zadal jsem totiž před cestou průjezdní body, kudy nás má navigace vést. Jenomže jsem už nepátral po tom, jak přeskočit na další, pokud jeden hodlám vynechat. No a stalo se, že před Lincem jsme neposlechli navigaci a jeli jinudy a ona se nám pomstila. Krásně nás povodila po městě, dokud jsme neprojeli zadaný bod. Takže super projížďka třetím největším rakouským městem v odpolední špičce. Některá místa jsme viděli i dvakrát. Nejvíc mě navigace potěšila, když nás dvakrát (z obou břehů) dovedla ke zbouranému mostu přes Dunaj. Ano pochopili jste. Navigace nebyla příliš aktuální. Ale to by nebyla cesta se mnou, aby nebyla trochu jiná…

Pak už šlo ale všechno hladce. V podvečer jsme se ubytovali v penzionu. Na pokoj jsme dostali jakési moldavské víno, které nám jihomoravská hrdost a chuť nedovolila vůbec načít. Na večeři jsme vyrazili do krásných večerních uliček Českého Krumlova. Návštěvníků tam příliš nebylo, takže krásná procházka. V jedné restauraci jsme se nacpali k prasknutí, zalili to pivkem a vyrazili zpět.  Cestou jsme se marně pokusili uplatit zpěvačku na mostě, aby už přestala kdákat. Kouzelnými uličkami jsme dorazili až k penzionu…


A to je asi tak všechno co se tu dá napsat. Takže vyčůrat, pomodlit a spát děti.