neděle 27. prosince 2009

První vánoce s Maxem

Letos byly vánoce vyjímečné tím, že je s námi poprvé strávil Max. Pro něj to byl sice nejspíš den jako každý jiný, ale my jsme se k tomu postavili trochu víc slavnostně. Tak jako každý rok nazdobila Míša stromeček a místo kapra jsme si pošmákli na řízku a bramborovém salátu. Pod stromeček nám Jezula nachystal dárky. A nezapomněl ani na našeho zakrslého králíka Denyho a samozřejmě na Maxe.
Na fotce je vidět, že Max hned poznal, které dárky jsou pro něj.


sobota 19. prosince 2009

Nový pelech pro Maxe

Tak jsme Maxovi udělali malé vánoce už teď a koupili pořádný pelech. Má ho vedle naší postele a myslím, že se mu moc líbí. Víc fotek najdete na konci této galerie. Je tam i nějaká ta fotka kterou jsem dnes pořídil se svým novým objektivem (teda staronovým).
Co se vánoc týká tak samozřejmě Max dostane ještě další dárky. Pelíškem to nekončí...

neděle 13. prosince 2009

V Bulharech, cvičák a pračka

Tak po delší době spousta novinek. Udělali jsme si takovou mikro předvánoční dovolenou pod Pálavskými vrchy. Tento kraj mám moc rád a je kouzelný i v tomhle nehostinném počasí. Kamarádka z vysokoškolských studií bydlí se svým mužem v Bulharech a provozují zde malý penzionek "Nad sklepy". Už podle názvu je patrné o co jde. Je to rodinný podnik s vlastní produkcí vína. Prostě paráda. Ale abych nepředbíhal. Sobotu jsme po příjezdu ještě věnovali částečně geocachingu a zamířili na nedaleké kešky Sirotčí hrádek a Kočičí skála. Vzhledem k počasí nikde nebylo ani živáčka. Výlety byly super. Max měl radost z pohybu a my z něho. Několik fotek najdete v galerii. V podvečer jsme nechali Maxe spát na pokoji a absolvovali košt v sklípku, který je vedle penzionu. A bylo to opravdu dobré pití. Moc dobré. A taky to bylo trošku náročné:-) Druhý den jsme si od kamarádky koupili několik vinných konfitů. Co že to je? No mrkněte na odkaz. Když to ochutnáte, nechcete nic jiného :-D Je to prostě bomba. Jak jsme přijeli domů, jen jsme se teple oblékli, naložili Maxe a frčeli na cvičák. Tentokrát teda byla pěkná kosa, ale Max si to užíval tak jako vždycky. Docela dobře už ovládá přivolání, chůzi u nohy, sedni, lehni, popros, pozdrav, ukloň se, zůstaň, přines, kuk a chůzi po kladině. Některé z těch povelů se na cvičáku neučíme, ale inspirovali jsme se knížkou.
Tak a poslední novinkou je, že jsme si konečně pořídili pračku a tudíž už nemusíme otravovat rodiče:-) Jedeme stylu LG. Máme od LG mikrověž, ledničku, mikrovlnku (momentálně na cestě od dodavatele) a teď teda i pračku. Konkrétně je to 1222ND. Právě teď končíme první praní. Je to super mašinka, tichučká až hanba. My co jsme odrození na Tatramatkách, které v době odstřeďování připomínaly vzplašené býky, si nemůžeme LG vynachválit. Navíc záruka 10 let na jejich speciální motor. Proč ne.
A to je pro dnešek vše.

středa 4. listopadu 2009

Podzim - zima

Během několika málo dní okusil Max kouzlo podzimního lesa s kobercem popadaného listí, ale také svůj první sníh v životě. A ten se mu opravdu moc líbil.

středa 28. října 2009

Zase kešky

Tak po dlouhé době jsme zase vyrazili na odlov nějaké té kešky. Naplánoval jsem okruh kolem Brněnské přehrady ve směru od Rozdrojovic přes Moravské Knínice a kolem hradu Veveří zpět do Brna. Počasí nic moc, ale pro Maxe to byl super výlet. Skoro celou dobu byl na volno a náramně si geocaching užíval:-) Podařilo se nám odlovit kešku u Rozdrojovic. Tady si Max hned na začátek pohrál s jednou kokří slečnou.
Z Rozdrojovic jsme popojeli do Moravských Knínic pro kešku, poblíž místa, kde jsme již lovili. Odtud jsme pokračovali do Chudčic, kde je schovaná keška poblíž hřiště. A poslední a nejhezčí byla keška nad Brněnskou přehradou poblíž hradu Veveří. Cesta sem byla sice o něco delší, než u předchozích zastavení, ale výhled a kouzlo místa stálo zato. Můžeme tohle místo jen doporučit.
Touto pěknou keškou jsme ukončili dnešní sváteční lov.

čtvrtek 22. října 2009

Max na cvičáku

S Maxem chodíme každý týden na výcvik. Pes musí prostě poslouchat, ikdyž je to mazel. Navíc s vycvičeným psem odpadá spousta starostí při venčení a vůbec v běžném životě. No a v neposlední řadě to Maxe baví. Má tam psí kámoše a celou hodinu se mu páneček nebo panička nepřetržitě věnují.
Jen kdyby už nebyla taková zima:-)

PS: teď když to píšu, sedím na gauči a za zády mi odfukuje Max. Spokojeně si chrupká a netuší, že za pár minut už půjdeme na vycházku.

úterý 20. října 2009

Mazel

Max je neuvěřitelný mazel. Nevím, jestli je to plemenem, nebo prostě má takovou povahu. Stačí ale, abychom si s Míšou sedli na gauč a za chvíli už je u nás, natáhne se vedle nás, položí si hlavu na naše nohy a spokojeně usne. Max zbožňuje kontakt. Když se koupu, leží vedle vany a spí. Když se pohnu někam jinam po bytě, je mi v patách. Je to neuvěřitelný kamarád. Navíc je poslušný a tak se nebojíme chodit s ním téměř celou dobu venku na volno. Mít takového psa je radost s minimem starostí:-)

pondělí 14. září 2009

Max poprvé plaval

Bylo krásné dopoledne a my jsme zamířili do Líšně. Původně jsme chtěli navštívit výběh, který je nad kynologickým cvičištěm u lomu. Bohužel jsem zjistil, že místo bylo privatizováno a je to už něčí soukromý pozemek. Škoda. Vždycky tam byly volně přístupné překážky pro výcvik psa. Abychom nevážili cestu zbytečně, zašli jsme na chvíli do lomu. Skoro nikdo tam nebyl a Max se mohl pořádně vyblbnout. A dokonce poprvé plaval. Zachytili jsme to na fotkách, takže se můžete podívat (kliknutím na název alba pod obrázkem uvidíte vše):

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

pátek 11. září 2009

Myšlenkový fotoblog

Nové stránky, na které tu a tam něco dám najdete ZDE

Poprvé na cvičáku

Včera jsme byli s Maxem poprvé na cvičáku v brněnských Kníničkách. Max měl radost, když viděl tolik pejsků. Ale i přes to byl docela poslušný. Tak doufejme, že z něj bude vycvičený hafan, protože tak to přece má být :-D Uvidíme jak se nám bude dařit dál ve výcviku.

pátek 4. září 2009

Poprvé ve školce

Včera byl Max poprvé v psí školce, protože já i Míša jsme měli služby stejně. Den před tím jsme si jeli školku prohlédnout. Oba jsme byli trochu nesví, protože jsme Maxe ještě nikdy nesvěřili cizím lidem. Vybrali jsme si školku Bully. Funguje tak, že si ráno pejska vyzvednou autem a odvezou do vesničky Křoví, cca 30km za Brnem, kde školka působí. A večer pesana zase přivezou domů. A jaké máme dojmy? Lidé ze školky na nás působili dobře ale:
1/ domluveno byla, že Maxe přivezou domů v 19,15 ale přijeli až 19,45...no budiž.
2/ Max přijel s drobným šrámem na čumáku, zřejmě jak se snažil hodně kamarádit s jiným psem. Pokud o tomto šrámu pečovatelé věděli (a podle zkušenosti z jiného šrámu, kde bylo moc pláče, věděli), měli nám říct co se stalo.
Takže pocity jsou smíšené. Celé hlídání stálo 300kč.
Příště možná zkusíme zase něco jiného...

středa 2. září 2009

Tisk fotek

Minulý týden jsem zkusil firmu 24print.cz Nechal jsem si u nich vytisknout tři fotografie ve formátu A3. Cena byla luxusní: 108 kč i s poštovným. Kdybych to samé chtěl u Fotolabu, platil bych skoro 3krát víc. O to větší bylo moje překvapení, když jsem vyzvedl fotky na poště. Kvalita výborná. Stačí koupit clipart na stěnu a můžu vesele zdobit byt. Takže jedině doporučuju!

sobota 29. srpna 2009

Max a Deny

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)
Jak můžete sledovat v Maxově fotoalbu, pomalu si Deny (náš zakrslý králík) začíná zvykat na přítomnost nového člena domácnosti. A Max už taky není takový poděs, aby zahnal králíka hned do klece. Dokáže už klidně ležet a bez problémů existovat vedle, poněkud napnutého králíka.

pátek 21. srpna 2009

Max si hraje

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)
Poslední dny teploměr šplhá hodně hodně nahoru a Max tohle horko nemá rád. Když ale na vycházce potká nějakého kamaráda, nebo kámošku, únava jde stranou. V tomhle případě jsme potkali Kofilu. Jen o málo starší fenku rhodéského ridgebacka. V albu najdete několik fotek z jejich dovádění.

neděle 16. srpna 2009

Trojice

Dneska odpoledne jsme vyrazili do Rosic odlovit místní Trojici. Cestou jsme museli překonat policejní objížďky způsobené právě končící Moto GP. Dálnice ve směru od Prahy byla totálně ucpaná. My jsme měli naštěstí opačný směr. Ke kešce jsme dorazili až v podvečer. To byl také můj záměr. Sluníčko nabízelo krásné fotografické záběry.
From S citem

Max se mohl pěkně vyběhat na poli.
From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)
Keška samotná nebyla nic moc. Krabička sice lock and lock bez zbytečných sáčků, ale její umístění je zvoleno poměrně nešťastně. Od kešky není (kaple) Trojice ani vidět.
Jako odpolední procházka to ale určitě stálo za to.

sobota 15. srpna 2009

Okolí Oslavy

Dnes jsme vyrazili na výlet západně od Brna. Cílem bylo několik kešek v okolí řeky Oslavy. Cestou jsme zastavili v Senoradech a odlovili kešku proslavenou televizní reportáží.
Pak už jsme zamířili na cílové místo: Vlčí kopec. Zde je velký areál, který okupuje firma Eon. Dříve se dalo autem zajet až k zámečku, ale Eoňáci se asi moc bojí o své těžko nabyté majetky z našich peněz, takže dali na vjezd závoru. Pokud tedy pojedete autem na toto místo, musíte zaparkovat cca 300 metrů dřív na odbočce k hájence. Areál Eonu ale klidně projděte, ničeho se nemusíte bát. Kdyby něco, ukažte fakturu za elektřinu:-)
Pokračovali jsme tedy po zelené turistické značce k altánu gloriet. Ze začátku není cesta nějak okouzlující, ale jak se dostanete na hřeben nad řekou Oslavou, je to mnohem lepší. Nedaleko altánu je schovaná keška. Odlovili jsme a pěknou cestou šlapali po značce dál k zřícenině Sedleckého hradu. Moc toho tady sice po něm nezbylo, ale každopádně zajímavé. No a samozřejmě odlov zdejší kešky. Opustili jsme značku a sestoupili k Oslavě. Zde jsme narazili na skupinku mladíků, kteří právě brodili ne zrovna klidné vody řeky. My jsme potřebovali přesně opačným směrem k zřícenině Lamberk. Nezbývalo, než se také přebrodit. Naštěstí jsme s touto alternativou dopředu počítali, takže jsem si vzal boty do vody. Co vám mám povídat. Byl to trošku adrenalinový zážitek. V jedné ruce jsem držel vodítko, na jehož konci mi chvilkama proud odnášel Maxe. Tem měl ze začátku ohromnou radost, že se jde do vody. Postupně ztrácel nadšení se stoupající hladinou vody na jeho srsti. Když už pochopil, že má příliš krátké nohy na kontakt s podložím, prováděl něco jako skokoplav a vyhledával blízké kameny. Naštěstí voda nebyla ni moc studená ani moc hluboká, takže jsme se na druhý břeh celkem rychle dostali. Pak už jen stačilo vyšplhat na skálu nad řekou a odlovit kešku v prostorách zříceniny.
Cesta nás dál vedla po červené. Byla to moc pěkná stezka. Místy připomínala cestičky na ferratách, jak jsme je zažili v Rakousku. Postupně jsme sestoupili zpět k řece a čekal nás další brod. I zde prožíval Max zřejmě podobné pocity od radosti přes nejistotu k lehké panice. Všechno ale dobře dopadlo. Vyškrábali jsme svah zpět k Eonu a vyrazili autem k poslední dnešní kešce. Jde o rozhlednu Babylon. Bylo tu pěkně. Sluníčko už pomalu zapadalo a nikde ani živáčka.
Tímto rychlým odlovem jsme ukončili dnešní výlet a frčeli domů.

čtvrtek 13. srpna 2009

Letní kino

Tak dnes už určitě fotky ze Šumavy nepřidám. Sice jsem na nich dělal půl dne, ale večer jsme se rozhodli strávit v letním kině Na Dobráku. Dávali film Andělé a démoni. Pěkný zážitek takové letní kino. Určitě stojí za návštěvu.
Takže fotky ze Šumavy snad zítra.

středa 12. srpna 2009

Šumava 2009

Den první , sobota 8.8. 2009

Nastal čas vyrazit na dovolenou. Původně jsme chtěli zamířit za hranice k Hallstattu, ale protože Max teprve nyní absolvoval očkování proti vzteklině, a Rakušáci chtějí pouze psy s očkováním, které je nejméně měsíc staré, museli jsme změnit program. Našli jsme tedy horskou chatu U sněhuláka na Šumavě v obci Hojsova Stráž poblíž Železné Rudy. Penzion podle informací akceptoval pesany, což byla podmínka nutná. Ještě jsem hledal ubytování s wifi, abych mohl blogovat a vyhledávat kešky podle potřeby, ale kdo chce víc nemá nic.

V sobotu jsme chvíli po obědě vyrazili na cca 320 kilometrů dlouhou trasu. Hned za Brnem jsme se zdrželi v koloně na dálnici. Sluníčko peklo a Maxík toho měl docela dost. Několikrát jsme zastavili, aby se napil a vyběhal. Konečně kolem půl šesté jsme dorazili na místo. Penzion předčil naše očekávání. Čekal nás útulný červený pokojík. Celý penzion zářil novotou z peněz Evropské unie.

Po vybalení a nastěhování jsme podnikli drobnou průzkumnou výpravu do okolí. Max potřeboval najít vhodné místo k vybytí nahromaděné energie a já zase místo, kde točí pivko. Oba jsme mohli být spokojení. Nedaleko byla velká louka a na jejím konci zahrádka, kde točili Gambáč. Nu což, jeden do mě padl a pro jistotu jsem ho podložil kuřecím masem. Spokojeně jsme se pak mohli vrátit na pokoj a vyvalit se do postele. První den byl za námi.

Den druhý, neděle 9.8. 2009

Vstávali jsme někdy k deváté hodině. Po snídani jsme se vypravili autem k Nýrské přehradě. U ní je totiž ukrytá keška. U přehrady bylo hezky. Všude plno cyklistů. Ostatně, tato oblast je přímo cyklistický ráj. Krásné cyklostezky, autobusy s přívěsnými vozíky na jízdní kola, žádné extrémní kopce.

Posunuli jsme se vozidlem dál do Nýrska, kde se Max suprově vykoupal v čisté Úhlavě. Zaparkovali jsme u přírodního divadla a podstoupili výšlap na nedalekou zříceninu Pajrek. Já jí pracovně říkám Pejrak, abych držel krok s právě probíhajícím seriálem Angelika. U zříceniny je ukrytá keška, takže cíl výpravy byl jasný. Cestou jsme potkali jen skupinku turisticky našlápnutých důchodkyň, jinak bylo liduprázdno. Cestou zpět jsem vrámci zpestření výpravy navrhl zkratku mimo značenou stezku. Skoro by se dalo říct známé, byla to horší o to delší cesta. Ale nebyla by to tak docela pravda. Sešli jsme přímo k přírodnímu divadlu, kde jsme se dobře najedli.

Dalším cílem dnešního dne byla keška v zaniklé obci Červené dřevo. Zajímavé místo. Trošku smutné a současně pěkné. Keška byla docela dost blbě zaměřená a už vůbec se do krabičky nedalo dostat. Trošku jsme ji pomordovali nožem a přesvědčili ji, aby nám ukázala svůj obsah. Ukázala.

Z Červeného dřeva jsme se vraceli zpět. Cestou nás ještě zdržela návštěva kostelíka Sv. Linharta u Uhliště, který nás přilákal svým umístěním. A to už byla opravdu poslední zastávka na cestě do penzionu. V Hojsově Stráži jsme měli to štěstí, že jsme mohli sledovat výjezd místních dobrovolných hasičů. Byl jsem sice zklamán, ale to by patřilo do jiného článku.

Den třetí, pondělí 10.8. 2009

Ráno nás Max tahal z postele už kolem šesté. Byl už vyspaný a tak se kromě vycházky na vyčůrání dožadoval i pozornosti. Chvíli jsme ještě odolávali, ale nakonec jsme po osmé vstávali.

Dnešní trasa směřovala na hranice s Německem, kde je ukrytá keška přímo na hraničním přechodu. Podařilo se nám nenápadně odlovit. Zalogovali jsme a pokračovali autem do Nové Hůrky. Tady jsme zaparkovali, vysolili půl sta za odložení vozidla a po značce vyrazili směr Hůrecká kaple. Krajina v těchto místech připomínala oblast Hraničky v Rychlebských horách, kde jsme byli vloni. Maxovi vycházka vyhovovala, protože každou chvíli zahučel do potůčku u cesty, kde postupně měnil barvu z černé na bahnitou hnědou. Hůrecká kaple je zajímavé místo, kde najdete např. „zvon smíření“. Jeho provaz je vyveden na madlo ven ke vchodu do kaple, takže si kdokoliv může zazvonit na znamení smíření s jinými lidmi. Mám dojem, že někteří by sem měli chodit povinně. Nedaleko od tohoto místa je i keška. Nemohli jsme ji nemít. Kešku jsme nalezli bez problémů. Po zalogování jsme posvačili a vrátili se zpět k autu.

Právě včas, protože se přiblížila bouřka a brzy na to začalo pršet. Počasí nám trošku pokazilo plány. Vydali jsme se zpět k penzionu. Ještě před Hojsovou Stráží je po pravé straně pěkný penzion se zahrádkou. Neodolali jsme, zaparkovali a dali si parádní večeři. No, spíš pozdní oběd. Počasí se příliš neumoudřovalo. Vrátili jsme se tedy do penzionu a po chvíli lelkování se vypravili pro kešku přímo u kostela v Hojsově Stráži. Vzhledem k počasí, že by ani psa nevyhnal, bylo všude mudloprázdno. Odlov byl rychlý. Tím, co se událostí týká, tento den také skončil.

Den čtvrtý, úterý 11.8. 2009

Tak to jsme si pěkně pospali. Míša sice šla s Maxem kolem sedmé, ale pak jsme se ještě natáhli a červený pokoj penzionu nás nechal pěkně vychrupat až do desáté. Po nákupu v místním konzumu a snídani jsme se připravili na dnešní výlet. V plánu byla cesta do místa zvaného Antýgl. Kdo to chce najít, musí sledovat cestu z Železné Rudy do obce Srní, no a to už je kousek. Dostali jsme tip na výlet od mého strejdy, který má místní končiny již prozkoumané. Vydali jsme se proti proudu Hamerského potoka, který se vlévá do řeky Vydry. Všude bylo docela dost lidí, ale samotná stezka kolem potoka naštěstí nějak zvlášť zalidněná nebyla. Je to opravdu krásný kus naší země a stojí za to jej navštívit. Dokladem snad budou fotografie v našem šumavském webovém albu. Maxovi se výlet moc líbil. Pořád táhnul Míšu do potoka a chtěl se čvachtat. Prostě jak je někde voda, musí být Max v ní. Tenhle výlet nám zabral víc času, než jsme čekali. Původně bylo v plánu navštívit ještě Tříjezerní slať, ale usoudili jsme, že na Maxe by toho bylo trošku moc. Vrátili jsme se proto k autu a zajeli se ještě podívat na zajímavost zvanou Rechle. Jde o místo, kde se zachytávalo splavené dřevo. Tahle zajímavost ukončila dnešní výletnění. Po cestě k penzionu jsme se zastavili jednak pro benzín a jednak na jídlo opět na stejném místě jako včera. A zase začalo pršet…

Den pátý, středa 12.8. 2009

Tak už sedím doma a loguju nalezené kešky. Snažím se všechno dát dohromady a publikovat na blog. Ale nejraději bych už ležel v posteli. Cesta domů byla opravdu dlouhá. Vyjeli jsme v jedenáct dopoledne a doma byli devatenáct hodin. Cestou jsme se totiž ještě zastavili v Českém Krumlově. Míša tohle město ještě neviděla a já jsem tu už také dlouho nebyl. A tohle kouzelné město si návštěvu určitě zaslouží. Doporučuju návštěvu např. grafitového dolu.

A pak už se jen jelo a jelo a jelo. Celkem jsme během dovolené ujeli cca 850km. Šumava stojí za návštěvu a nebylo by špatné se k ní zase někdy vrátit.

Fotogalerii z Šumavy přidám zřejmě zítra. Ještě mě čeká úprava fotek a to nějakou hodinu zabere. Pro začátek musí stačit titulní fotografie, kterou jsem pořídil v Hůrce (viz. text).

EDIT: FOTOGALERIE ZDE

pátek 7. srpna 2009

Jak se žije s flatem

Dneska dostal Max očkování proti vzeklině. Tak snad nebude vzteklý. Tím jsme uzavřeli základní očkování a za měsíc nás čeká ještě bigáro proti borelióze.
A jak dnes vypadá soužití s flatem? Musím říct, že jsem mile překvapen. Doufám, že to tímhle nezakřiknu.
Takže:
1) Jak se vyspíme: večer můžeme jít na poslední procházku kolem cca 22h, ikdyž já chodím spát dost pozdě, takže ho beru ven spíš později. Ráno Max vstává kolem sedmé. Vyrazíme ven, odlehčí břuch, vrátíme se a spí dál. Takže nás příliš netrápí. Když se mu chce ven, většinou si už umí říct, takže nějaká ta nehoda doma nastane pouze, když něco zanedbáme my.
2) Jak je hlučný: je ticho jako myška. Neštěká, nekňourá, neruší. To všechno se v paneláku hodí.
3) Jak se chová, když je doma sám: zatím bývá doma sám maximálně tři hodiny. Když se vrátíme tak je poznat, že chrápal. Celou hlavu má přeleženou. Už se ale stalo, že jsme v jeho dosahu nechali oblečení a on jej z dlouhé chvíle roznesl po celé podlaze. Škody ale nepáchá. Zoubky už mění, takže horší už to snad nebude.
4) Jak často jí: dostává čtyřikrát denně a od té doby co má Orijen zbaští všechno během chvilky.
5) Jak se doma chová: je to pohodový kamarád. Když se jde někdo koupat, lehne si vedle vany. Za každou hru je maximálně vděčný. Rád za námi jde na gauč, ale když mu to zakážeme, sleze. Spí mimo postel, jen ráno nás někdy chodí vzbudit až do postele. U stolu neškemrá. No a občas prožene králíka, ale to jen proto, že si chce hrát. Strčí hlavu k němu do klece a olíže ho. Ten si to ale nechá líbit, takže počínající symbioza.
6) Jak se cvičí: Max umí zatím sedni, lehni, pozdrav, ke mně, překul se. Všechno se mu opakuje a neustále se odměňuje. Momentálně přidáváme povel "místo" a "zůstaň". Venku poslouchá na přivolání perfektně. Když je ale s jiným psem, tak samozřejmě příroda vítězí. Tohle musíme utužovat na cvičáku, kam se po prázdninách chystáme.

No a to je asi všechno.
Nedávno jsme museli oba na noc do práce, takže Maxe hlídala moje máma a ačkoliv není žádná pejskařka (psy má ale ráda), tak se svého úkolu zhostila na výbornou. A Max byl také spokojený.

Život s flatem do 4. měsíce stáří je prostě v pohodě.

čtvrtek 6. srpna 2009

Sami 2

Někdy je lepší být sám s někým...

Fotografie je součástí nově vznikajícího alba nazvaného "S citem". Důvodem je fakt, že spoustu věcí kolem nás pouze míjíme.

From S citem

čtvrtek 30. července 2009

Jaký je Orijen

Přechod na krmivo Orijen se zdá být dobrou volbou. Původně jsme krmili Eminentem. Teď má Maxík mnohem lepší výstupní proces :-DD Takže můžeme doporučit.

úterý 28. července 2009

Jubilejní pramen

Dnes byl do našeho geoprojektu K pramenům přidán jubilejní stý pramen. Je to Pramen Volyňky. Je fajn, že projektu funguje a daří se mu. Přejeme lovcům pramenů příjemné zážitky z míst, kde všechno začíná...

pondělí 27. července 2009

Pod hradem

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

Dnes jsme vyrazili pod hrad Veveří. U parkoviště, které je pod hradem, teče potok s krásně čistou vodou. A to je něco pro Maxe. Takže jsme jej nechali vyblbnout. Je to vždycky zábava sledovat toho malého ďáblíka, jak si to náramně užívá.

neděle 19. července 2009

Jak na klíště

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)
Včera jsme museli Maxovi vytáhnout další klíště. Poprvé jsme k tomu použili tento vynález.
No řeknu vám, je to báječná věc. Opravdu doporučuju. Prý to dobře funguje i při vytahování klíštěte u člověka. To nevím, ale u Maxe to bylo jedna radost.

pondělí 13. července 2009

Den s Maxem

Dneska prošel Max posledním očkováním trojkombinace. Ještě nás čeká vzteklina a základní očkování bude za námi.
Dneska byl také Max přihlášen na obecní úřad a byl za něj odveden poplatek.
A dneska jsme také koupili krmivo, na které chceme postupně přejít. Zatím krmíme Eminentem a zkusíme přejít na Orijen. Tak uvidíme jak to tomu našemu pašákovi bude vyhovovat.

pátek 10. července 2009

úterý 7. července 2009

Na výletě k Nové Vsi

Včera bylo pěkně. Tak jsme si řekli, že vezmeme Maxe a zajedeme kousek za Brno, najdeme nějakou kešku a necháme Maxe smočit nožiska v řece. Odlovili jsme tedy tuto studánku. Měli jsme strošku štěstí, protože jsme doma zapomněli GPS a já navíc zapomněl nahrát listing do PDA, takže jsme byli jak slepí. Naštěstí šlo o jednoduchou kešku:-)
Pokračovali jsme dál a dojeli autem až k řece Oslavě. Bohužel bylo moc vody a proud byl silný, takže jsme šli s Maxem jen k jednomu místu, kde si chvíli pohrál u břehu ve vodě. Pak jsme cvičili přivolávání. Je to šikula. Něco z toho uvidíte ve videu.

pondělí 6. července 2009

sobota 4. července 2009

Mapa pramenů k 16.6.2009, 93 pramenů


View Prameny in a larger map

Co dělá štěně

Na otázku co dělá štěně se dá odpovědět:
1) štěně spí
2) štěně jí
3) štěně kaká a čůrá...někdy doma
4) štěně si rádo hraje...nejlépe s jinými pejsky
5) štěně loví brouky a veškerou létající havěť
6) štěně všechno studuje
7) štěně musí kousat...nejlépe do ruk, někdy do bot
8) štěně má divoké sny
9) štěně má rádo vodu...nejlépe bahnité kaluže
10)
štěně prdí...a to tak, že hodně
11) štěně rádo poslechne pána...když se mu to hodí
12) štěně neumí čůrat se zvednutou nohou
13) štěně má rádo děti...je to vzájemné
14) štěně se rádo válí v posteli...štěně se vůbec rádo válí



Psí snění 2

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

pátek 26. června 2009

První keška Maxe

Dnes jsme na výletě do Dobříše odlovili první kešku s Maxem. Šlo o D1 137km. Teda keška nic moc. A na Maxovu první už vůbec ne. Využili jsme zastávky na procházku a rychle odlovili.
Po cestě jsme se zastavili na mnohem zajímavější kešce Divišovský Žid. Tuto můžeme doporučit. V dnešním ponurém dni byla o to zajímavější.
V Dobříši jsme ještě odlovili kešku na moc hezkém místě. Jmenuje se Bzdinka, leží kousek za Dobříší u rybníčků. Max si vodu náramně užil. Má to prostě v krvi.

Co je napínavé?

V práci občas zažiju něco napínavého. Napínavé jsou i některé filmy. Bezpochyby je napínavá i fronta na veřejné WC po 20dkg vlašáku prozářeného sluncem. Víte co je ale vůbec nejnapínavější? Je to těch několik minut, než se ráno obleču a nachystám než půjdeme s Maxem ven. Zda doma čůrat či nečůrat, to je oč tu běží.

středa 24. června 2009

Do obchodu s Maxem

Vyrazit do tři sta metrů vzdáleného obchůdku s Maxem je vycházka na půl hodiny. No je to tak. Hned před domem je potřeba se vyčůrat. Pak je nejlepší proběhat se v trávě, která je parádně mokrá ještě od ranního deště. A s pohybem příjde i velká potřeba, takže si najít nějaké to vyhovující místečko. Pak je samozřejmostí průzkum okolí. Následovat pánečka je sice super, ale raději pěkně pomalu, aby nám náhodou neunikla nějaká lumpárna. Po cestě je důležité pohrát si s každým hafanem. A to pořádně. To je totiž ta nejlepší zábava. Neuškodí prohnat pár holubů a okousat volně ležící klacíky. No a tou dobou jsme u obchodu.

úterý 23. června 2009

Nové video s Maxem

Kernitání 2. stage

Žádnou cache jsme dlouho neviděli ani z dálky. Všechna naše pozornost se ubírá pouze na Maxe. Až trochu povyroste, určitě bude vynikající geospolečník, ale zatím je pro něj větší výlet příliš náročný. Přesto se nám společně podařilo najít druhou stage Kernitánů. Pokaždé, když jsme se sem vydali, byl odlov nemožný, protože nám přístup znemožnil nějaký člověk. Tentokrát jsme přišli nepřipraveni, bez GPS, ale štěstí nám přálo. Byla to první Maxova geoprocházka, kterou jsme zakončili Maxovým řáděním v mělké vodě. Těšíme se na další stage, ale postup bude asi opravdu pomalý.... (:

čtvrtek 18. června 2009

Historie FCR

Tak mě napadlo, že jsem ani pořádně nepředstavil plemeno Flat Coated Retrievera. Max si určitě zaslouží, abych se o tom zmínil.
Takže jen v bodech:
1) Flat coated retriever se používá jako pes lovecký, slepecký, společenský, pes pro tělesně postižené i jako pes hledající drogy. Pro lov a pro ostatní pachové práce má oproti ostatním plemenům retrievera výhodu vysoce výkonného nosu.
2) Mezi předky nalezneme např. setry, předchůdce dnešních novofundlandských psů, St. John's labradory a vodní španěly. Je možné, že flat coated retriever má v sobě i krev skotských ovčáků.
3) Charakteristická je pro toto plemeno poslušnost, chuť k přinášení, obrovská oddanost k lidem, učenlivost, až vášnivá láska k dětem, láska k vodě. Je to rozený optimista.
4) Negativum u tohoto plemene je pozdější dospívání.

5) Výška v kohoutku u psa je 58-61 cm u feny 56-59 cm
6) Do české republiky bylo plemeno přivezeno poprvé roku 1990.

S Maxem u doktora

Dneska jsme vzali naše zvířectvo a zašli na veterinu. Králík i pesan potřebovali injekci. Pro Maxe to byla první návštěva u našeho veterináře. Postavil se k tomu ale jako správný chlapák čelem a neudělal ostudu. Byl vyšetřen - zjistilo se, že je to plnohodnotný chlap a obě varlátka má sestouplá (to je celkem důležitá věc), byl převážen - 7,7 kg, naočkován, načipován a dostal mezinárodní "Pas zvířete v zájmovém chovu". A nakonec samozřejmě nějakou tu dobrotu.

úterý 16. června 2009

Aktualizace pramenů

K dnešnímu dni je v projektu K pramenům zařazeno 93 pramenů. Nově je také aktualizována mapa pramenů. K nahlédnutí je zde.
Více o projektu můžete číst zde.

neděle 7. června 2009

Fotoalbum Maxe

Vytvořili jsme fotoalbum s Maxem. K nahlédnutí zde.

Pět dní s Maxem

Už pět dní s námi bydlí Max. Je to andílek. (: Znáte to, pejsek řádí jak torpédo, ale když se na vás podívá svýma nádhernýma kukadlama, je mu vše odpuštěno. Je nesmírně šikovný. Zná svoje jméno a na zavolání se radostně přižene, až mu povlávají uši. Ze všech svých hraček má nejraději boty, obzvlášť papuče, které neschováváme, a tak občas jednu hledáte po celém bytě. Předevčírem si vydržel hrát opravdu dlóóóuho s kouskem mrkve, kterou ukořistil našemu Denymu. Jde pes a králík dohromady? Doufáme že ano, ale začátky nejsou vůbec jednoduché. Max na králíčka už párkrát štěkal a jednou ho honil. Klidně si strčí hlavu do klece a pije vodu z králičí misky. A Deny? Staví si v kleci barikády, aby se cítil v bezpečí, ale stejně mu to nedá a chodí Maxe okukovat, když spí. Pes v posteli? Taky si myslíte, že pes do postele nepatří? Já taky. Tak tenhle názor mi vydržel pouze první den. Všechny další se náš malý uzlíček válí mezi námi. Obzvlášť si oblíbil spaní na polštáři. Nádherně v noci hřeje a vydrží se povalovat v peřinách opravdu hodně dlouho. Co čert nechtěl, stihli jsme už chytnout první klíště ): a tak jsme operovali. Pravda, s vděkem jsme sice nepochodili, ale za minutku už o ničem nevěděl. Urazil se, až když jsme mu aplikovali protiklíšťatový přípravek na jeho krásný kožíšek.

Až se dnes vrátím z práce, určitě bude zase o kousek větší (: a o trošku větší rošťák.

sobota 6. června 2009

Pohlazení po duši

Mám práci, při které občas nejsou k vidění právě ty nejhezčí věci. Zrovna dneska ráno, před koncem směny jsme měli výjezd, na kterém bylo úmrtí. Není to nic tak mimořádného, ale příjemné to taky není. Zjistil jsem ale, že Max je perfektní balzám na duši. Když jsem přišel domů a viděl toho malého hříbka, který překypoval radostí, musel jsem se smát. Je nádherné, jak dokážou být psi bezprostřední, upřímní a láskyplní. Myslím, že my lidi, bychom se od nich mohli něco naučit. Ale fakt je, že oni od nás můžou taky něco odkoukat (třeba chodit na WC...).

středa 3. června 2009

neděle 31. května 2009

Už jen tři dny

Tak se pomalu blíží čas, kdy by do naší domácnosti měl přibýt nový čtyřnohý kamarád - flat coated retriever. S jeho příchodem je spojena spousta příprav. Míša vytvořila seznam, kterého se držíme a tak můžu s hrdostí prohlásit, že jsme již pořídili pelíšek, dvě misky, deku, hračky, potah do auta, obojek, vodítko, hřeben, pás do auta. A pořád nám ještě pár položek na seznamu zůstává.
Docela se těším na ten den, kdy si toho prcka přivezeme a on se poprvé tváří v tvář postaví našemu zakrslému králíkovi. Všechno to natočím a když se na to bude dát dívat, podělíme se s váma o ten zážitek.
Tak a tady je fotka toho klučiny.

pátek 22. května 2009

Jak se vám zobrazuje

Spolu s vlastní doménou jsme přešli i na jiný design stránek. Zjistil jsem ale, že existují počítače, na kterých se titulní obrázek s mořem nezobrazuje. Pokud máte i vy tento problém, napište to do komentáře. Já totiž vůbec nevím, čím to je :-D

sobota 16. května 2009

Nová adresa

Možná jste si všimli, že adresa na náš blog má novou podobu. Z původního chipoliny.blogspot.com je nyní pouze chipoliny.cz
Šli jsme s dobou a koupili si vlastní doménu. Nicméně adresa té původní je přesměrovaná na novou, takže by neměl být žádný problém.

čtvrtek 14. května 2009

Krtečci podruhé

Krteček je nesmírně pilný geocacher. Jeho vůle zajet si pro pramen i velkou dálku je obdivuhodná. Gratulujeme Krtečkům k odlovení již více než dvaceti pramenů. Protože je projekt K pramenům stále bohatší a bohatší o nové cache, doufáme, že v lovu bude pokračovat a hledání nejen mu přinese stejnou radost, s jakou byl projekt založen.

středa 6. května 2009

Kernitáni 1. a 2. stage

Tahle „speciální“ brněnská cache dlouho unikala mojí pozornosti. Až nedávno mě na ni upozornil přítel. Stačilo přečíst velmi krátký listing, logy cacherů a věděla jsem, že Kernitány musíme mít. Konečně jsme se vydali na průzkum souřadnic. Cosi jsme našli a přestože jsme neměli ani nejmenší důvod myslet si, že je to to, co hledáme, okamžitě jsem k tomu upnula a strávila tak luštěním velmi velmi dlouho. Ráda bych řekla, že moje píle přinesla ovoce, ale bylo to naprosto k ničemu. Kdyby nebylo dobré Mitákovy rady, o kterou jsme ho požádali, pak bych luštila nějaké nesmysly doteď. Na stage 2 jsme se měli dostat bez potíží. Sice nás GPS vedla na trochu podivné místo, ale pochybnosti to v nás zatím nevzbuzovalo. Z různých stran jsme se pokoušeli dostat bezpečně na přesné souřadnice, až jsme museli zklamaně odejít. To se tak občas stane, když omylem přehodíte dvě čísla do GPS. Samozřejmě to byla moje vina (: Zima a hlad nás vyhnal do jedné příjemné pizzerie a těšíme se konečně na druhou stage.

úterý 5. května 2009

Nový geočlen

Tak to vypadá a s největší pravděpodobností to tak i bude, že od konce května se náš geotým rozroste o jednoho člena. BUDEME MÍT PEJSKA :-D Nedávno jsme se na toho prcka jeli podívat. No krása. Takovej malej špunt to je. Teď připravujeme domácnost na psí mimčo a lámeme si hlavu s jménem.
A ještě takový detail: bude to Flat Coated Retriever, pes.
Tady je odkaz na chovnou stanici, ze které je.

pondělí 13. dubna 2009

Směr Pálava

Velikonoce - ráno zmrskat drahou polovičku a večer sebe...no, tento tradiční systém jsme nedodrželi. Alespoň ne zcela. Míša dostala hned po ránu a pak už jsme razili směr Pálava. Naposledy jsme tam byli v roce 2006 a to jsme ještě neholdovali GC, takže místní kešky nám zůstaly utajeny. Mezitím se z mudlů stali lovci a vrátili jsme se na místo činu.
Už cestou do Pavlova se nám podařilo vyzvednout čtyři kešule: Strom hrdina, Císařská silnice 5 a 6 a konečně Mušovská jezera s velmi originálním úkrytem.
V Pavlově jsme brzy pochopili, že stejný nápad, jako my dostalo asi milion dalších lidí. Uličky byly plné. U sklípků koštovali rozjaření otcové, zatímco maminky netrpělivě tahaly dítka z chřtánu alkoholových doupat. Prostě nádhera.
Cestou na Dívčí hrady jsme potkávali spousty lidí, kteří naštěstí mířili opačným směrem k obědu. Ale i tak se na malebné zřícenině tlačilo dost lidí. Lehce jsme posvačili a vypravili se dohledat zdejší kešku. Autor ji naštěstí umístil důmyslně a tak i přes nápor turistů se dalo v klidu zalogovat.
Další keš (earthcache) byla dál po červené značce po hřebenu. S keškou si autor moc práce asi nedal a nachystal ji pěkně od stolu. Možná tu ani nebyl :-(
Poslední dnešní krabička na nás čekala v pěkném úkrytu u vyhlídky až na samém konci hřebenu. Tahle regularka se jmenuje Pálava.
Tím jsme naše turné uzavřeli. Sešli jsme na křižovatku zelené a červené. Tady nás trošku zaskočila jedna důchodkyně, která polehávala na lavičce. Víte, není nic špatného na tom, když si dáma uprcne, ale tohle bylo teda silný kafe i na mě. Tomu se říká přetlak.
No a dál jsme pokračovali po cestě až na asfaltku vedoucí zpět do Pavlova. Prostě super výlet.
Krajina malebná, počasí super, jen na to vínko nějak nezbyl čas.

neděle 12. dubna 2009

Děkujeme


Přišel nám mail od Krtecci, který nám udělal radost. Jen pro uplnost dodávám, že Krtecci byl vůbec prvním "pramenářem", který odlovil deset kešek zařazených do naší série. A také je s největší pravděpodobností (musí být ještě ověřeno) první, kdo odlovil 20 (resp. 22) pramenů.
Doufám, že mu nebude vadit, když zde odcituji jeho slova: "Mě osobně ta série připadá kouzelná, protože mě vždycky zavedla na naprosto úžasná místa (snad jen s vyjimkou 2 nebo 3) a vůbec nelituju jet 200km za Pramenem, i když je po cestě hromada dalších keší, které minu."
Tohle nám udělalo opravdu radost, protože víme, že naše snaha je k něčemu dobrá a někoho dokázala potěšit.
Krtecci se ještě ptá, jaký je zájem o naši sérii. Takže asi takto: v sérii je momentálně 89 pramenů po celé republice. Čas od času se nějaký kešer ozve a chce zařadit do série. Ne každá keška ale projde naším výběrem :-D Lovců pramenů zase tolik není. Takže momentálně mezi sebou můžou soutěžit Xeri a Krtecci, kteří již odlovili oba 10 pramenů.
Pro ostatní, kteří ještě váhají jestli vyrazit za nějakým pramenem: Věřte, že má to cenu...

pátek 10. dubna 2009

Výlet Bobule

Film Bobule jsem viděl čtyřikrát. Ne, že bych si ho vždycky někde pustil. Spíš jsem byl na správném místě ve správnou chvíli. Jak jsem zjistil, u diváků jde o film poměrně kontroverzní. Jedněm se líbí, druzí ho odsuzují. Zlatý střed asi neexistuje. Mně a mojí drahé polovičce se líbí. Kouzlo oblasti, ve které byl natáčen se podařilo přenést i na plátno. A jedno z těch kouzelných míst nás lákalo k návštěvě už dlouho. Jde o kapličku na Hradišťku poblíž Velkých Bílovic. Když jsme pomocí těchto stránek našli na onom místě i kešku, nebylo co řešit.
V poledne jsme vyrazili z Brna a díky D2 jsme byli brzo na místě činu. Nejprve jsme odlovili kešku přímo ve Velkých Bílovicích. Počasí přálo. Slunce hřálo jak v létě. Popojeli jsme pod kapličku. Sice k ní vede cesta až nahoru, ale nepodařilo se nám na poprvé najít, která to je, takže jsme odstavili auto pod kopcem na malé polní cestě a šplhali nahoru. Ale stálo to zato. Kešku, která zde je, nebyl problém odlovit. Z místa je pěkný výhled a všem můžeme návštěvu doporučit. Hlavně na kole to musí být parádní.
Když jsme se vrátili k autu, zjistil jsem, že mám stažené okénko u řidiče. Prostě jsem ho zapomněl zavřít. Kolem chodili místní vinaři, ale nechali to bezpovšimnutí. Asi dobrý kraj :-D
Tak jsme popojeli k další kešce věnované trošku netypické stavbě. To už byl náš poslední odlov a následovala cesta domů.
Sice to byl jen krátký výlet, ale do krásného kraje. Takže se zase vrátíme...třeba na kole.

Pár foteček ZDE

neděle 1. března 2009

Konec Hasičské cache

Tak a je to bohužel tady. Dnes jsme archivovali Hasičskou cache. Je nám to moc líto. Ale opakovaně se stalo, že jsme museli opravovat stage, které někdo ukradl. Vrcholem bylo vykradení a zničení finálky. Hledali jsme jiné vhodné místo na ukrytí velké finálové krabice. Ale bohužel v okolí se žádné jiné nanabízelo. Umístit finálku uplně jinam by zase ztratilo smysl, vzhledem k celému tématu kešky. Nakonec jsme tedy zvolili tu nejradikálnější variantu. Třeba se do budoucna rozhodneme pro novou Hasičskou cache.
Omlouváme se tímto také všem, kteří už mají tuto multinu rozpracovanou a ztratili tak možnost ji dokončit.

čtvrtek 29. ledna 2009

Jak dál?

Dnes jsme se jeli podívat na místo, kde by se snad dala Hasičská cache umístit. Bohužel se ukázalo, že je to místo nevhodné. Jenomže kam nyní s finálkou naší multiny? Nabízí se možnost celou multinu přepracovat a finálku místit na uplně jiném místě, které sice už nebude mít k hasičině takový vztah, jako mělo umístění dosud, zato bude bezpečné a stabilní. Nebo můžeme keš zcela zrušit, což by nás ale mrzelo. A jistě i ty z vás, kteří se nám už ozvali, a čekají, jak to s multinou dopadne.
Vypracovat teda jiný systém zabere chvíli času. Tím spíš, že jej musíme napřed vymyslet.
Takže buďte trpěliví.
Díky.

PS: dnes jsme navštívili Radio cache a můžeme doporučit. Opravdu pěkné a originální.

pondělí 26. ledna 2009

Co se vleče neuteče

Tak jsem si opravdu myslel, že naši novou keš uděláme do konce roku 2008. Ale bohužel. Navíc někdo ukradl Hasičskou keš, jak jsem tu již psal, takže nám tím přidělal další starosti. Umístit ji na původní místo je rizikové a poblíž není žádné vhodné umístění možné. Jednu variantu máme v hlavě, ale těžko říct jestli to bude to pravé ořechové. A navíc se pořád nemůžeme rozhoupat tam zajet a vyřešit to.
Naše nová keš byla mezitím odstavena na vedlejší kolej, protože Hasičská má přednost. Popravdě nevím, jak to bude časově dál. Slyšel jsem, že na netu má být v (blízké) budoucnosti služba, která by naši novou keš mohla ještě o stupeň posunout, takže i na to čekám.
A další věc je, že se nám v tomhle marastu vůbec nechce někde loudat. Asi jsme zaspali zimním spánkem. No, už aby bylo to jaro.
Ale co se vleče, neuteče...