sobota 12. srpna 2017

Rekonstrukce - 12.8.

Po několika dnech s postelí a sprchou opět návrat do stanu. Je to o to horší,  že jeden ze psů protrhl celou stěnu do předsíně stanu. Netuším jakou odolnost proti případné bouřce bude mít moje provizorní zaplachtování.

Co se rekonstrukce týká tak to pěkně pokročilo. Je hotová voda a odpady a bude se dělat tepelná izolace. Koncem měsíce se má položit vrchní beton.

Nejhorší je to s instalatéry. Když po nich chci tlakovou zkoušku vody tak ani nevím jak se dělá.  Všechno je s nimi pomalé a na poslední chvíli. To ještě možná bude zajímavé.

A teď už dobrou noc.

úterý 25. července 2017

Rekonstrukce - 25.7.

Přestal jsem počítat noci ve stanu.  Jednak proto, že jich je už moc a taky proto,  že jsme byli na dovolené a pár dní si užili postel. O tom snad napíšu později, až budu mít hotové fotky.

Rekonstrukce úspěšně pokračuje. Dnes se začalo s podřezaním domu. Když půjde vše dobře tak příští týden se udělá hydroizolace a pak se začne s odpady, vodou a podlahovým topením.

Teď k poněkud hnusnému tématu. Ale musím to zmínit, protože věřím že za pár měsíců to budu číst a pobavím se.
Dnes jsem podruhé během rekonstrukce vyléval chemický záchod. Jak jsem psal smskou Ivce  (která je s Adikem na pár dní u sestry): viděl jsem už hodně hnusných věcí. Uhořelé lidi, vyteklý mozek, vyvržená střeva, ale vyprázdnění chemického wc je totálně nejsilnější.
Do detailů nepůjdu, to jsou věci,  které si nechám na noční můry,  nicméně prohlašuji: lidé važte si svých toalet.

A ted už je čas jít spát. Dostávám hlad.  Ostatně strava, na které si potrpím, je během rekonstrukce taky v háji. Už aby bylo hotovo.

Dobrou noc.

neděle 9. července 2017

Rekonstrukce - 9.7.

34. noc ve stanu. V noci jsem si byl odskočit a překvapilo mě, jak silně zářil měsíc. Skoro se na něj nedalo přímo podívat. Nad ránem dlouho a silně pršelo, až jsem se začal bát, že stan proteče. Vydržel. Zlatý Decathlon. Pro jistotu jsem ho dnes ale naimpregnoval. V noci čekáme další liják.
Adík měl dnes silný zážitek.  Večer chytil dalšího roháče-samičku. A ta se mu zakousla do prstu. Sice víme, že samička štípe víc než sameček, ačkoliv má menší kusadla, ale osobní zkušenost je k nezaplacení.
Adík řval jak tur a roháč se nechtěl pustit.
Vše dobře dopadlo, bolistka přebolela, a teď už Adík chrupká ve stanu.

sobota 8. července 2017

Rekonstrukce - 8.7.

33. noc ve stanu.  Včera byly bouřky a v noci dost dusno a vlhko. Špatně se spalo. Uvidíme dnes.
Tento způsob léta způsobuje jakési zhrubnuti moji osoby. Myšleno jako zodolnění. To samé platí asi i pro Adika a Ivču. I když děti jsou odolnější než dospělí.  To až během dospívání se měníme v bláto.
Co se rekonstrukce tyče, tak jsme bohužel museli trochu zpomalit, protože řemeslník, který bude podřezávat dům může až od 24.7. Do té doby tedy nějaká ta zednická a příprava půdy pro zateplení foukanou celeulozou. To je nutnost kvůli kotlikové dotaci.  Spodní beton s karisítí už je vylitý.
Jakmile se podřeže dům, nápojí se hydroizolace na podřez a můžeme pokračovat.  Pak už snad bude naše stavení konečně suché, pač vlhkost je realita starých domů a nositel plísní, což už kvůli Adikovi nechceme dal trpět.
Takže dobrou noc.  Nám tady krásně svítí měsíc...

středa 28. června 2017

Rekonstrukce - 28.6.

Je večer.  24. noc ve stanu.  Ivča s Adikem jsou už pár dní v Kučerově, aby se  Adík mohl vyléčit.
Dobře dělají,  protože v noci mají být silné bouřky.  Zatím je jen silnější vítr, což není ve stanu úplně příjemné.
Tak uvidíme co přinese noc.
Co se rekonstrukce týče tak zítra by se měl položit a zažabovat štěrk a když to chlapi stihnou tak v pátek podkladní beton.
Snad jo.
Tak dobrou všem, kteří v posteli nemusí řešit bouřky 😊

úterý 27. června 2017

Rekonstrukce - 27.6.

23. noc ve stanu.  Venku je příjemné teplo.  Ticho.  Klid.  Pes mi leží u nohou a spí. 
Podmínky zdá se, stále přitvrzují. Po první akci elektrikáře jsme v zadní části domu bez elektřiny. Množství prodlužek mě poněkud znervózňuje.
Odpady jsou nachystané k betonování. Doufám, že to ti holomkové dobře odměřili.
Pořád žiju v naději, že v pátek se položí spodní beton. 
Konec hlášení.
Dobrou noc...

pondělí 26. června 2017

Rekonstrukce - 26.6.

Jestli dobře počítám, tak dnes trávím 22. noc ve stanu během naší rekonstrukce. Ivča a Adik spí v Kučerově, protože prcek dostal den před odjezdem k moři angínu a bere ATB.
Ačkoliv jsem poměrně odolný a miluju outdoor, náš improvizovaný způsob bydlení je dost náročný. Strava šla do kopru. Cvičení taky zaostává, prostě se snažíme přežívat jak to jde. 
Ale jsou tu i fajn chvíle. V noci když jdu čurat tak mám nádherné nebe nad hlavou.  Mnohem víc vnímám přírodu kolem. Ráno vstáváme ven do slunce.  To vše za předpokladu že není bouřka.  To je pak trochu divočina 😊
Tak a teď už zalezu do spacáku.
Dobrou...

pátek 16. června 2017

Rekonstrukce začala

V pondělí 5.6. začala naše dlouho plánovaná rekonstrukce domu. Přestěhovali jsme se do zadní části domu, kde máme velmi malé zázemí. Spíme ve stanu a vodu na koupání ohříváme na vařiči.

Po dvou týdnech se podařilo zednikům vykopat podlahy do určené hloubky 35 cm. Přeložili překlady do dvou nových průchodů a začali škrábat omítky. Dnes nás konečně navštívil i instalatér a diskutovali jsme páteřní rozvod odpadu a přípojky. Máme trochu problém s dostatečným spádem k zadnímu záchodu. Rozhodli jsme se totiž využít bývalou kotelnu jako místnost s pračkou, sušičkou a druhým WC. Ale zdá se, že vše vyřešíme. Příští týden by již mohly být udělané odpady a pak přijde štěrk a podkladní beton s kari sítí. Uvidíme.
Náročná byla demontáž a odvoz starého kotle na tuhá paliva. Naštěstí mi pomohl soused a místní hasiči, kterým jsem na oplátku dal množství kovového odpadu. Kotel jsme odvezli k odborné likvidaci kvůli kotlíkové dotaci.

Rozpočet se zatím víceméně daří udržet. Odpadní suti je nicméně mnohem více než byl první odhad. Tipuji momentálně 80 tun oproti očekávaným 45.

Tolik první info k rekonstrukci. Doufám, že až to budu v zimě po sobě číst, bude mě již do nohou hřát podlahové topení.

sobota 13. května 2017

Rakousko a Krumlov


Ivča měla v březnu narozky a jako dárek dostala jednu noc v Českém Krumlově – ubytování se snídaní a vínem na pokoj pro dva. No a nadešel čas,vyrazili jsme na cestu. Babička byla tak hodná, že pohlídala Adíka a celou domácnost a my poprvé po 5 letech vyrazili na noc daleko od Adámka. Každý, kdo se mnou někdy cestoval, ví, že byť i obyčejný výlet se v mém podání mění v dobrodružnou mnohdy strastiplnou cestu plnou nástrah a překvapení. Samozřejmě i tentokrát nebyla cesta úplně obyčejná.
Vzal jsem to přes Rakousko. Chtěl jsem Ivču trochu překvapit a současně prozkoumat dosud neznámou krajinu kolem Dunaje. Dá se říct, že je to oblast krásná, byť na internetu se to podle mojí nové zkušenosti poněkud zveličuje.

První zastavení jsem naplánoval u Kremsu, kde se na kopci rozléhá skvostný klášter Göttweig. Vzhledem k tomu, že jsem na jeden den nechtěl kupovat rakouskou dálniční známku, vybral jsem v navigaci volbu bez zpoplatněných silnic. Teda alespoň jsem si myslel, že jsem to vybral. Ve skutečnosti jsem zřejmě zvolil nějakou funkci, která by se asi měla jmenovat – najdi si svoji lesní cestu. My jsme ji totiž našli. Navigace nás vedla po silnicích 3 tříd (které však svojí kvalitou předčily naše rychlostní komunikace), až jsme opravdu dojeli na lesní cestu. Ale i ta byla dost kvalitní. Zřejmě se jednalo o zkratku, kterou navigace vyhodnotila jako dobrý způsob jak poznat rakouské lesy vč. zvěře. Málem jsme se totiž potkali s laní.

Nicméně klášter jsme navštívili, dali rakouské kafe, koupili parádní záložku do knížky, udělali dietní chybu v podobě sachru a ještě jedné cukrové pumy a pokračovali dál. A ani tam nás navigace nezklamala. Poprvé jsem měl totiž možnost slyšet hlášku: „Po sto metrech zahněte doprava a naloďte se na trajekt.“ „Se asi posrala,“ okomentoval jsem hlášku paní z navigace. Ale neposrala. Zahli jsme doprava a opravdu trajekt přes Dunaj. Jenže byl zrovna na opačné straně a jak jsem zjistil, cenu za přepravu jme prožrali za sachr a tu cukrovou pumu. Další důvod, proč se vyhýbat sladkostem. Tak jsme pokračovali dál po stejném břehu. Nakonec jsme našli i most.

Cestou k Linci jsme měli možnost vidět současně sluncem osvícený Dunaj a zasněžené Alpy v pozadí. Krásný pohled. Nicméně i další část cesty poznamenala naše navigace. Ale přiznejme si, lidský faktor v tom hrál značnou roli. Zadal jsem totiž před cestou průjezdní body, kudy nás má navigace vést. Jenomže jsem už nepátral po tom, jak přeskočit na další, pokud jeden hodlám vynechat. No a stalo se, že před Lincem jsme neposlechli navigaci a jeli jinudy a ona se nám pomstila. Krásně nás povodila po městě, dokud jsme neprojeli zadaný bod. Takže super projížďka třetím největším rakouským městem v odpolední špičce. Některá místa jsme viděli i dvakrát. Nejvíc mě navigace potěšila, když nás dvakrát (z obou břehů) dovedla ke zbouranému mostu přes Dunaj. Ano pochopili jste. Navigace nebyla příliš aktuální. Ale to by nebyla cesta se mnou, aby nebyla trochu jiná…

Pak už šlo ale všechno hladce. V podvečer jsme se ubytovali v penzionu. Na pokoj jsme dostali jakési moldavské víno, které nám jihomoravská hrdost a chuť nedovolila vůbec načít. Na večeři jsme vyrazili do krásných večerních uliček Českého Krumlova. Návštěvníků tam příliš nebylo, takže krásná procházka. V jedné restauraci jsme se nacpali k prasknutí, zalili to pivkem a vyrazili zpět.  Cestou jsme se marně pokusili uplatit zpěvačku na mostě, aby už přestala kdákat. Kouzelnými uličkami jsme dorazili až k penzionu…


A to je asi tak všechno co se tu dá napsat. Takže vyčůrat, pomodlit a spát děti. 









pondělí 10. dubna 2017

Moje cesta

Škoda, že jsem nezačal dřív. To mě napadá, když se ohlédnu zpět. V listopadu 2014 jsem si řekl, že je dost zevlování, že jsem kupa sraček a je potřeba s tím něco dělat. A tak jsem za to vzal a začal pracovat na celotělovém rozvoji. Ze začátku děs. Shyb jsem udělal snad jeden. Všechno mě bolelo. Myslel jsem si, že nohy mám jakžtakž silné z bývalých let běhu. Ale to jsem se šeredně zmýlil a dnes pořád doháním na dřepu silový deficit. Byl jsem chodící kostlivec (viz foto) a bez nějaké vize.  Prostě ničím jsem nežil. To všechno se totálně otočilo. Nemám sice čas chodit do posilky, a tak se můj dům a zahrada stali mojí posilovnou. Dřu. Ne proto, že musím, ale protože že mě to neskutečně baví. Kde bych teď mohl být, kdybych začal třeba v 25. Raději nemyslet. Naštěstí nemám v tomto směru cíl. Cesta je cíl. Tělo se přizpůsobuje cvičení (viz druhá fotka) a mysl taky. Ono to totiž není jen o tom cvičení.


Ráno vstanu a přemýšlím, co bude za trénink. Přes den trénink ladím na papír a k tomu je potřeba poladit i jídlo. Všechno do sebe musí zapadat. A k tomu se snažím dělat věci nepohodlně (viz dál)




Za tu dobu co cvičím jsem dospěl k několika názorům:


  1. Člověk je LÍNÁ kupa sraček (to není sice názor můj, ale pochopil jsem význam). Pokud se sebou člověk něco nedělá, je jak bláto. Jsme asi to nejlenivější stvoření, které na Zemi je. Nemusíme lovit, pěstovat, chodit. Všechen pokrok směřuje k jedné jediné věci - ležet na posteli v naprostém vegetativním stavu a jen existovat. Nemusíme se zvedat k telce, telefonu. Nemusíme už ani do obchodu. Nemusíme se de facto skoro vůbec hýbat. A až za nás do práce půjdou roboti, budeme už fakt jen ležet....
  2. Posílené tělo je naprosto jiný stav, než jaký jsem před tím kdy zažil. Těžko se to popisuje. Teprve s časem mi dochází, jak jsem byl rozpadlej, nekompaktní, chcíplej. Musí se to vyzkoušet, aby člověk věděl, o čem mluvím. Takže nebudu rozebírat.
  3. Mít funkční tělo je naprosto praktická věc. Nemám problémy s přenášením, zvedáním věcí. S Adámkem můžu manipulovat jak chci a no problem. Opravdu se to hodí v každodenním životě.
  4. Bolesti zad či jiné neduhy běžného života jsou pryč. 
  5. Sledováním stravy a cvičením se naučíte naslouchat signálům svého těla. Zní to jak z nějaké ujeté gurupříručky, ale je to tak.

Z toho všeho vede jedna jediná cesta. Dneska je moderní mluvit o komfortní zóně. Jo je to tak. Všechno to co přináší  přidanou hodnotu do života stojí mimo naši komfortní zónu. O kondici to platí 100%. Pořád si žijeme v našich pohodlných bublinách a jsme rozpadlí a rozpadlí a bohužel čím dál víc vyžraní. A ono se nám to vrátí... Takže co? Dělat nepohodlné věci. Vystavovat se nepohodlí. Jenže to je nepříjemné a tak se najdou výmluvy místo způsobů. 

Jaké nepohodlí. Příklady, které jsem použil já (neznamená to dělat tyto věci pořád):
  • spaní ve spacáku - zkuste občas doma spát ve spacáku
  • otužování - jo jo studená sprcha, to je pro mě velký psychický boj. Miluju teplou vodu :-)
  • cvičení v zimě - prostě jsem chodil v mínus 10 cvičit za tmy ven na zahradu
  • cvičení v noci - všichni sedí u televize a je ideální čas cvičit za svitu měsíce
  • parkování dál od vchodu do obchodu (práce, kina.....) - nejde o ty kroky, jde o to nebýt línej smrad
  • brzké vstávání - jo to je taky masakr
O tom všem by se dalo perfektně psát dál, ale už teď to možná nudilo, takže raději třeba jindy. Pro mě je důležité, že jsem to hodil "na papír" a za pár měsíců či let se na to mrknu a uvidíme co přehodnotím. 

Další kupu fotek a videí mám na instagramu, kdyby někdo chtěl trochu motivace :-)



sobota 18. března 2017

Plazíme se jeskyní

Naskytla se nám možnost navštívit jeskyni Býčí skála a podívat se i do míst, která nejsou běžně přístupná. Jeskyňáři jim říkají plazivky a my brzy pochopili proč. Adámkovi se samozřejmě tato napínavá výprava náramně líbila.
Tolik slov. Podívejte se na video, které snad hovoří za vše:




středa 22. února 2017

Hvězdárna, zub a dotace

Pořád se něco děje a já ani nemám čas to uložit do naší blogger kroniky. Takže kde začít?
Tunehdá jsme si říkali co podnikneme a nějakým způsobem jsme zjistili, že v brněnské Hvězdárně a planetáriu mají i program pro děti. Konkrétně film o dinosaurech, což je u nás spolu s legem a hady neoblíbenější téma. Takže proč ne. Na hvězdárně jsem byl naposledy.... byl já jsem vůbec někdy na hvězdárně? No a tak jsme si udělali o víkendu výlet. Super. První kino, ve kterém můžete úplně ležet. Vlastně vám to paní moderátorka doporučí. Film se totiž promítá na vnitřní stranu kupole hvězdárny. Ještě před filmem jsme všichni dostali ponaučení o hvězdné obloze. Promítli nám nebe nad hlavou jak vypadá ve městě a jak mimo něj. Jo jo. To jsme si hned vzpomněl na neuvěřitelné nebe v rakouských horách. To se nedá s tím co vidíme z vesnic a měst vůbec srovnat. Taková krása. Pak už jsme koukali na dinosaury. Dobrý to bylo. Vůbec celý objekt hvězdárny je krásně opravený, čistý a příjemný. Na záchodě najdete zajímavé texty na zdech, jako že kosmonautský oblek stojí 200 milionů apd. Hned je to čůrání zajímavější.




Druhý den už tak veselý nebyl, páč jsme museli jet s Adíkem na pohotovost. Začal mu zlobit zub, který mu zubařka nechala cca 5 měsíců otevřený. To bylo něco. Přemluvit Adámka, aby otevřel na zubařku pusu, bylo jak vyjednávat se skokanem. Nicméně moc nám nepomohli a druhý den ráno mašíroval Adík ke své zubařce na trhání. Tohle bych teda nepřál ani těm, co mě hodně štvou. Sednete si na křeslo, dítě na sebe a držíte mu ruce. Zubní Adíka přispala plynem, ale buď to byla slabá dávka, nebo je to odolný bojovník, protože když už vypadalo, že je mu trhání celkem ukradené a zubařka mu otevřela pusu, nastala dramatická změna a děsivé výkřiky musel slyšet i gynekolog na druhé straně kliniky. Navíc se zub při trhání zlomil, takže se přispávalo, trhalo, přispávalo trhalo... až jsem se z toho orosil i já. Nakonec byl zub venku a Adík měl pusu jak křeček. Naštěstí z práce rychle dorazila máma a zmordovaného synáčka uchlácholila. Tak to víte. Po takovém masakru musela přijít zubní víla. Co tak asi mohla přinést... Lego samozřejmě. To teď u nás frčí. Adámek si vezme návod a valí. Je mu buřt, že na krabici je napsané, že je to pro děti 8-12 let. A nejlepší na tom je, že jak se to postaví, druhý den se to musí rozebrat a staví znovu.


Ale aby se neděly jen ty dramatické věci, musím přidat jednu informaci z poněkud jiného soudku. V mém okolí je již veřejným tajemstvím, že nás v létě čeká obludně velká rekonstrukce interiéru (podlahy, omítky, topení atd...). Takže se nedivte, když se budeme podivně hlásit na návštěvy a hledat místo, kde se dá osprchovat a vyspat :-) No a jako mikronáplast se jeví odklepnutá kotlíková dotace, kterou jsem dnes zjistil, že dostanu. To potěší. Za to papírování to teda stálo. Ještě splnit související podmínky pro udělení a vyřídit vyúčtování a je to doma. 

Musím končit, Adámek s křečkovitou tváří chce jíst. Tohle se nedá ignorovat :-)

sobota 21. ledna 2017

Jacob

Přemýšleli jsme o tom již delší dobu a před Vánocemi jsme se odhodlali a pořídili jsme druhého psa. Byl to současně dobrý skutek, protože jsme chtěli psa z útulku, který nemá domov a nějaký hledá.




Našli jsme nedaleko jedno krásné černé štěně jménem Jacob. Jeho máma byla zachráněna z množírny psů v Kojetíně. Jacob je kříženec něčeho s něčím. Měl by mít tak do deseti kilo.
Hned na první schůzce jsme si Jacoba oblíbili a vzali k nám domů. Teď už má novou rodinu a čeká ho výchova a výcvik.



Když si pořídíte štěně, uvědomíte si teprve, jaký je rozdíl mít doma již dospělého, vychovaného a klidného psa. Je to totiž diametrální rozdíl. Asi jako u lidí.

Takže u nás se teď pořád něco děje.


neděle 1. ledna 2017

Vánoce



Letošní Vánoce byly ve znamení Lega. Ano Ježíšek sice přinesl i další věci, ale Lego ovládlo celou sváteční atmosféru. A musím přiznat, že jsem kouzlu této stavebnice propadl. Hodiny jsme stavěli podle návodu různé pozoruhodnosti a už se těším, jak koupíme další. Samozřejmě primárně je to zábava Adámka, ale víte jak to je J



Těsně před Vánocemi jsme udělali i jeden dobrý skutek, ale o tom se zmíníme (i fotograficky) asi až v polovině ledna. Zatím je to částečně tajný.


Ježíšek přinesl i něco na cvičení. Dostal jsem parádní zátěžovou vestu, se kterou zase posunu svůj trénink o kus dál. Nějaký trénink už je na mém Instagramu.



Silvestr jsme prožili na pohodu. Vypili jsme celkem asi 4dcl vína, koukli na nevalnou televizní nabídku a přetrpěli válečnou vřavu dělbuchů.


A nějaká ta předsevzetí. Něco by bylo. Příští rok bych chtěl mít osobák na dřepu 140 kg (momentálně 95kg) a slušnou formu do plavek J Ne, faktem je, že na předsevzetí moc nehraju. Každý den je pro mě výzvou posunout se v tréninku dál a nejtěžší je ta disciplína (především stravovací).

To je asi vše. Mějte úspěšný rok 2017 plný zdraví a spokojenosti.