Pořád se něco děje a já ani nemám čas to uložit do naší blogger kroniky. Takže kde začít?
Tunehdá jsme si říkali co podnikneme a nějakým způsobem jsme zjistili, že v brněnské Hvězdárně a planetáriu mají i program pro děti. Konkrétně film o dinosaurech, což je u nás spolu s legem a hady neoblíbenější téma. Takže proč ne. Na hvězdárně jsem byl naposledy.... byl já jsem vůbec někdy na hvězdárně? No a tak jsme si udělali o víkendu výlet. Super. První kino, ve kterém můžete úplně ležet. Vlastně vám to paní moderátorka doporučí. Film se totiž promítá na vnitřní stranu kupole hvězdárny. Ještě před filmem jsme všichni dostali ponaučení o hvězdné obloze. Promítli nám nebe nad hlavou jak vypadá ve městě a jak mimo něj. Jo jo. To jsme si hned vzpomněl na neuvěřitelné nebe v rakouských horách. To se nedá s tím co vidíme z vesnic a měst vůbec srovnat. Taková krása. Pak už jsme koukali na dinosaury. Dobrý to bylo. Vůbec celý objekt hvězdárny je krásně opravený, čistý a příjemný. Na záchodě najdete zajímavé texty na zdech, jako že kosmonautský oblek stojí 200 milionů apd. Hned je to čůrání zajímavější.
Druhý den už tak veselý nebyl, páč jsme museli jet s Adíkem na pohotovost. Začal mu zlobit zub, který mu zubařka nechala cca 5 měsíců otevřený. To bylo něco. Přemluvit Adámka, aby otevřel na zubařku pusu, bylo jak vyjednávat se skokanem. Nicméně moc nám nepomohli a druhý den ráno mašíroval Adík ke své zubařce na trhání. Tohle bych teda nepřál ani těm, co mě hodně štvou. Sednete si na křeslo, dítě na sebe a držíte mu ruce. Zubní Adíka přispala plynem, ale buď to byla slabá dávka, nebo je to odolný bojovník, protože když už vypadalo, že je mu trhání celkem ukradené a zubařka mu otevřela pusu, nastala dramatická změna a děsivé výkřiky musel slyšet i gynekolog na druhé straně kliniky. Navíc se zub při trhání zlomil, takže se přispávalo, trhalo, přispávalo trhalo... až jsem se z toho orosil i já. Nakonec byl zub venku a Adík měl pusu jak křeček. Naštěstí z práce rychle dorazila máma a zmordovaného synáčka uchlácholila. Tak to víte. Po takovém masakru musela přijít zubní víla. Co tak asi mohla přinést... Lego samozřejmě. To teď u nás frčí. Adámek si vezme návod a valí. Je mu buřt, že na krabici je napsané, že je to pro děti 8-12 let. A nejlepší na tom je, že jak se to postaví, druhý den se to musí rozebrat a staví znovu.
Ale aby se neděly jen ty dramatické věci, musím přidat jednu informaci z poněkud jiného soudku. V mém okolí je již veřejným tajemstvím, že nás v létě čeká obludně velká rekonstrukce interiéru (podlahy, omítky, topení atd...). Takže se nedivte, když se budeme podivně hlásit na návštěvy a hledat místo, kde se dá osprchovat a vyspat :-) No a jako mikronáplast se jeví odklepnutá kotlíková dotace, kterou jsem dnes zjistil, že dostanu. To potěší. Za to papírování to teda stálo. Ještě splnit související podmínky pro udělení a vyřídit vyúčtování a je to doma.
Musím končit, Adámek s křečkovitou tváří chce jíst. Tohle se nedá ignorovat :-)