čtvrtek 30. července 2015

Poprvé v kině

Už jsem dlooouho nebyl v kině. Možná skoro tak dlouho jako Adámek. Rozdíl je ale v tom, že on nebyl nikdy.
Tak jsme včera poprvé zašli společně do kina. Dávali Mimoně. Adámek vydržel až do konce, i když ne celou dobu sledoval film. Ale pobavili jsem se. A o to šlo.



úterý 28. července 2015

Bongo

Nebylo zrovna super počasí. A tak jsme vyrazili vyzkoušet zábavní centrum v Brně - Bongo. Je to ráj pro děti. Super prolézačky, skákací nesmysly, věci na lezení. Prostě co si jen můžete přát. A samozřejmě jsme si to také vyzkoušeli. Jako spousta rodičů, i my jsme se vrhli do labyrintu, házeli balónky nebo skákali na trampolíně.
Ale aby to všechno nebylo jen pozitivní. Tak vadily mi dvě věci. To menší zlo byl fakt, že všude bylo milion cedulek. Popisovaly co je co, co se může, co nesmí, co je tu na jídlo.... Absolutně bez designu. A to větší zlo. Vzhledem k tomu, že jde o dětské centrum, očekával bych tomu odpovídající stravu. Ale jídelníček se samým smaženým jídlem a jen malá cedulka odkazující na 3 jídla ze "zdravé stravy", to mi teda přišlo ujetý. Myslím, že by to mělo být spíš naopak.

A protože pan Google udělal sám jedno video a ušetřil mi dost práce, mrkněte na něj.



neděle 19. července 2015

Už  asi třičtvrtě roku pokračuje moje přeměna a stále mě baví. Je to fantastické. Změnil jsem spoustu věcí. Hlídám si stravu a trénuju 5 až 6krát týdně. Přibral jsem cca 12 kilo a protože výsledky jsou viditelné, funguje to jako hnací motor dál. A nakazil jsem tím také Ivču. Také ona trénuje. V té stravě má ještě mezery, ale pracujeme na tom. Sám vím, jak je náročné, udělat si správný jídelníček, Zveřejňuji proto několik jídel pro inspiraci. Mě to také pomohlo, když jsem brouzdal po jiných webech. Vesměs jsou to večere (až na výjimky), tudíž jídla s převahou proteinů. 










sobota 18. července 2015

Práce

Horko jako prase. Dalo by se ležet někde u vody, pít chlazenou Coca Colu Zero a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta. Ale to my ne. My se pustíme do stavebních činností. Po dlouhé době jsem se totiž konečně odhodlal, nakoupil materiál a postavil plot na terase. 
Stálo mě to kromě peněz také hodně potu a spálená záda. Myslím, že jsem stavěl plot zrovna v nejteplejším dni tohoto roku. Ale stálo to za to. Terasa vypadá mnohem lépe. Posuďte sami.
Další akce na terase jsou v plánu již brzy. Řekl bych coming soon.



středa 8. července 2015

Dovolená, opalovačka, pohodička


Vyrazili jsme na dovolenou a to k moři. Jo řeknete si dovolená u moře, pohodička, sluníčko, sunshine reggae. Jenomže to není jen tak. Musíte si zabalit plavky, vyřídit pojištění, vzít občanky a dětský pas, poprosit auto, aby nedělalo potíže a koupit opalovací krém na sluncem nezasaženou vnitrozemskou pokožku. Tohle jsem zvládl, ale brýle, šnorchl, ploutve a boty do vody jsem nechal doma. To se prostě stává.

Cílovou destinací byl chorvatský ostrov Vir. Minulý rok jsme se váleli na pláži jen v pár set metrů dál v Privlace. Pokud neradi chodíte, není to nic pro vás. Cestou do vody totiž musíte urazit pěkný kus, než vám voda sahá alespoň po pás. Jenže pro děti dobrý.



Ubytovali jsme se v apartmánu velmi důmyslně zvaném Vir, který jsme si objednali na Booking.com. Paní majitelka nebyla při příjezdu přítomna, ale zdatně ji zastoupil sympatický pán. Zřejmě manžel. Čekal na nás wellcome drink. Po té cestě spíš rychlá ožíračka. Skoro jsem měl pocit, že začínám mluvit chorvatsky.

Vybavení apartmánu bylo dobré. Chyběla snad jen mikrovlnka, rychlovarná konev a wifi. Jak se ale ukázalo, život bez internetu a telefonu JE možný.

Na pláž jsme to měli pár desítek metrů. Ale protože na opačné straně ostrova přebývali naši známí, kteří disponují dítkem stejného stáří jako má to naše, chodili jsme cca 15 minut na jejich pláž. Taky dobrá a taky s výletem do hloubky.



Překvapením bylo a přiznejme si, že je to mým deformovaným viděním, že neexistují hubení lidi. Teda kromě nás. Pláže byly plné plnotučných vybledlých Poláků, o málo snědších stejně tlustých Němců a Maďarů a bohužel také oplácaných Čechů. Po plážích vesele běhaly tučné děti, které jistě v době pubertální šikany poděkují rodičům za životosprávu a dar do života.

Součástí dovolené byl také odlov jedné kešky. Takové male zpestření po měsících (nebo už letech) bez odlovu. Jinak jsme trávili čas na pláži, sbíráním mušliček a jezením zmrzliny. V životě jsme nesnědli tolik zmrzliny jako za jednu dovolenou. Faktem je, že byla dobrá.

Co se týká cen, je v Chorvatsku o něco dráž než doma. Ale nic, co by vám vyrvalo žíly. Kopeček zmrzky odpovídající dopolední svačině stál 7 kun. Takže nějakých 25 kaček. Kolik že stojí u nás?



To by bylo k pobytu. A teď něco málo k cestě. Na dovču jsme vyjížděli v 10 večer a domů v 8 večer. Dobrý čas na to, aby se dalo přežít s tříletým prckem než usne a taky dobrá doba na jízdu autem, které nefunguje klima. Jelo se cca 9 hodin i s malýma přestávkama. Tak jako loni jsme jeli bez navigačky. Není potřeba. Značení je všude parádní a celou dobu se fičí po dálnici. Teda kromě Slovinska, kde vybírají nekřesťanský poplatky za pár kiláků dálnice. Ale faktem je, že těch jejich pár kiláků se nedá srovnat s našima dálnicema. Vlastně nikde se to nedá srovnat s našima dálnicema. Jo a bacha. Ve Slovinsku nám kontrolovali dálniční známku i v jednu v noci.

No a co bylo po návratu domů nejlepší. Zahrada plná malin a chládek našeho starého hradu. Brzy budou meruňky a vypadá to, že jich budou mraky, tak se stavte… Jo ale nejdřív zavolejte.


A závěrem trocha statistiky, která nám příští rok třeba zase poslouží, než vyjedeme na další dovolenou:
Ubytování 12 nocí 12388 Kč Kč rezervace přes Booking.com (jedna noc placena předem převodem jako záloha)
Ujeto cca 1710 km (vč. popojíždění na místě)
Průměrná spotřeba 4,7 l nafty/100km. Nafta je všude dražší než u nás.
Dálniční kupon Rakousko, Slovinsko – zakoupeno předem v Brně
Mýto Chorvatsko - K Zagrebu 48 Kun, Zagreb-Zadar 117 Kun - vše placeno kartou v automatu

Ubytování:
Apartmani Vir – majitelka Rajka Kučko (mluví německy), ul. Prezida XVI/10, Vir.

pondělí 6. července 2015

neděle 5. července 2015

Ferraty 2015


Také letos jsme v pánské sestavě vyrazili do Rakouska na ferraty. Je to už tradice.  Tento rok jsme chtěli vyrazit nejdál. Naším cílem byly ferraty v okolí Zell am See. Jenomže počasí naše plány změnilo. Vzhledem k tomu, že na většině území Rakouska pršelo, rozhodli jsme se v poslední chvíli vyrazit alespoň na nedaleký Hohe Wand.



Hohe Wand je skalní masív nedaleko Vídně. Vzhledem k dostupnosti je velmi oblíbenou atrakcí českých turistů. Letos se tedy žádný útěk do divočiny a spaní na samotě nekonal. Místo toho jsme spali v sice příjemném leč totálně počeštěném tábořišti pod Hohe Wandem.

Co se týká ferrat, které jsme prolezli. Už po několikáté jsme (kromě Tomáše, pro kterého to byl krvavý křest) vylezli cestu HTL. Opět jsme se přesvědčili, že není dobré tuto krátkou ferratu podceňovat. Parta českých seniorů si to chtěla lupnout jen tak zlehka před večeří a na konec se dva vraceli po stěně dolů a další se plácali pomalu nahoru. Další to vzdal pod vrcholem.  Ale lidi se neponaučí.
Po výstupu HTL jsem se s Ondrou ještě vrátil a vylezl krátkou, náročnou a zábavnou ferratu Blutspur.

Druhý den jsme měli v plánu neznámou nedalekou ferratu Gebirgssteig. Opět se ukázalo, že značení rakouských turistických cest a přístupů k ferratám je více než zoufalé. Nicméně podařilo se nám začátek cesty najít. Musím přiznat, že to byla velmi pěkná ferrata. V jedné části bylo nutné překonat lanový mostek.

Další den jsme se rozdělili. Já jsem s Tomášem absolvoval další neznámou ferratu Hohe Wandu nazvanou Wildenauersteig. Moc zajímavá ferrata. Je bez jistícího ocelového lana. Místo toho jsou do skály upevněny kovové stupy. Jenomže na několika místech se musí člověk zcela odjistit, aby dosáhl na další stup. To bylo psychicky nepříjemné. Na klasických ferratách je totiž člověk neustále jištěný. Ke konci cesty byl komín, který bylo nutné prolézt. V jeho závěru byla pouze úzká štěrbina, kterou se s batohem na zádech téměř nedalo prolézt. V tom místě nás překvapila bouřka a blesky. Přišla velmi rychle a pro zajištěné cesty je to vždy nebezpečný jev. Během pár minut jsme ale vyšplhali až na vrchol a schovali se v lese před deštěm.

Ondra s Martinem mezitím podnikli malou túru po náhorní plošině Hohe Wandu. Setkali jsme se u jedné z chat a společně se vraceli k autu.

Letošní ferraty byly jiné, ale každý útěk do rakouské přírody se počítá. Člověk baští z ešusu, spí po stanem a žere fazole po kilech. Jo jo, tak to má být...