sobota 31. ledna 2015

Pohřeb

Včera jsem byl na pohřbu jednoho kolegy. Neznal jsem ho osobně, ale byl to hasič. A to je pak jedno, jestli ho zná člověk osobně nebo ne. Na rozdíl od většiny "normálních" zaměstnání je příslušnost k hasičskému sboru něco, co se dá jen těžko vysvětlit a popsat. Je to jakási stavovská čest, velká rodina lidí, jejíž jediný cíl není v prostoduché kapitalistické morálce, která nabádá "buď lepší než druhý". Tahle rodina nekalkuluje, nesnaží se někoho předstihnout, být lepší než někdo jiný. Jejím jediným cílem je pomáhat tam, kde bude potřeba. 

Ale to jsem odbočil.

Bylo těžké tam být. Bylo velmi těžké napsat a přednést smuteční řeč. A co bylo nejtěžší? Není to přítomnost na smutečním obřadu. Nevadil by mi ani pohled na nebožtíka (což se ani nestalo). Co jsem počítal, jen za uplynulý rok jsem jich viděl snad dvacet a sám na sobě sleduju, že jsem nějak otupěl.Nejhorší bylo vidět pozůstalé. Vidět cizí bolest je i pro mě bolestivé, ať už jsou to pozůstalí na místě zásahu nebo ve smuteční síni.

Četl jsem kdysi mnoho filosofických Útěch a vlastně mají pravdu. Je to zvláštní. Když někdo zemře, není mu už zle, nic ho nebolí, netrápí.Jak jeden filosof podotkl: "Když je tady smrt, nejsem tu už já." Takže proč pláčeme a je nám smutno? Je to normální, ale když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že to není kvůli zesnulému. Vždy pláčeme kvůli sobě, že už ho neuvidíme, nebudeme s ním mluvit, nebudeme se s ním smát. Bude NÁM chybět. Není to pláč pro zesnulého, ale pro nás. Egoistické, ale přirozené...

Mnohdy je smrt pro nemocné úlevou a vysvobozením a přesto pláčeme... Neměli bychom se radovat, že už se netrápí? Tohle neumíme. Jsme jinak nastavení. Tak to prostě je. Neříkám, že je to dobře nebo špatně, prostě je to tak. A je to zvláštní...

neděle 18. ledna 2015

Všemina


Podnikli jsme třídenní dovolenou. Na Slevomatu jsme pořídili ubytování na 2 noci na hotelu Všemina. Připlatili jsme lepší pokoj a vyrazili od pátku do neděle na dovolenou. A byla opravdu povedená.



Cestou na Všeminu jsme se zastavili v ZOO Lešná, která je od Všeminy docela kousek a je to po cestě. Byl pátek kolem poledne a v ZOO skoro nikdo nebyl. Teda kromě zvířat, samozřejmě. Takže jsme si všechno parádně užili. Mají tam nádherný tropický pavilon, ale co nás dostalo nejvíc byla Zátoka rejnoků, kde můžete sami krmit a hladit rejnoky. Prostě úžasný zážitek.



ZOO Lešná na mě udělala větší dojem než ZOO v Brně. A to dokonce takový, že jsme cestou ze Všeminy zajeli do ZOO ještě jednou. Adámek byl nadšený.

Hotel Všemina je poměrně starý areál postavený na kraji lesa u dvou rybníků a svou lokací nabízí perfektní sportovní vyžití. Navíc v ceně byl neomezený vstup do bazénu, ve kterém jsme byli převážně sami. Co víc si přát. Adámek dokonce plaval a vody se vůbec nebál. Všemina je skutečně dětem přátelské (dnes moderněji baby friendly) zařízení. Restaurace je na děti připravená, v programu jsou různé animační programy pro děti. v hotelu je perfektní dětská herna, kde jsme se vyblbli i my dospělí.



Na své jsme si ale přišli i my. Hotel má restauraci s dobrou kuchyní, whirlpool, masáže, saunu, bowling nebo třeba  zábaly. Měli jsme pokoj v přízemí s terasou, kde se dalo vyjít rovnou ven na pěkné dětské hřiště. Pro IT nadšence je dobrá zpráva, že je v místě pokrytí LTE signálem Vodafonu.



Celkově jsme si to dost užili a vážně zvažuju nákup dalšího slevomatového poukazu na Všeminu.