V posledních týdnech jsou pro mě sobotní rána balzámem na duši. Vstávám krátce po páté hodině. Vařím čaj do termosky. Beru stativ a foťák a vyrážím do lesa.
Probouzející se les je neskutečně očistný zážitek. Ptáci začínají zpívat, slunce se klube nad horizont a rosa na polích je jak korálky. Potkávám zajíce, srny.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgokS8jgq1SkT2itLYMdvjN3WSQ2rtAXmD1S2IrdLl6gTRat1iFT3OXaYhZ0ir-HaMDTyq3xDx7xCEbU0fgrsXb3vXGxFV2jby-SW7NT8iEgcCkIBk4yUeanv4Ki1jxYVIepz1qtbXuTlk/s320/IMG_7597IG.jpg)
Dnes už se v lese začalo dokonce zelenat. Spodní patra lesa uhánějí nabrat energii dřív než jim zelené koruny stromů zastaví přísun slunečních paprsků. Ale stromy zatím ještě spí. Prý počítají délku dní a teplotu a teprve až je správný čas, začnou se probouzet ze zimního spánku.
V lese nedaleko domu je i malý kousek jehličnatého porostu. Vstoupit ráno mezi tyto jehličnaté stromky je užásné, protože nádherně voní. Vzduch je tam o poznání jiný, mnohem příjemnější. Připomíná mi to Vysočinu.
Kolem půl osmé se vracím domů. Zase jsem toho tolik zažil...
Žádné komentáře:
Okomentovat