Procházel jsem se se psem malou uličkou a sledoval jak starý rezavý plot pohlcují vzrůstající rostliny. Jak se tráva dere skrz betonové patky sloupků plotu. Tak mě napadlo něco, co slovy profesora Šmajse zní:
"Po případném zániku člověka se všechny lidské výtvory - jakkoli pozoruhodné a sofistikované - v entropickém prostředí Země nakonec rozpadnou na relativně stálejší abiotické prvky a útvary, na pomyslnou mouku, z níž znovu a znovu své struktury peče vesmír i neukončená přirozená evoluce života."
Jinak řečeno. Je až zarážející, kolik lidské práce a investic musí lidstvo vynaložit, aby udrželo vybudovaný systém. Vlastně je na tom založená celá společnost. Co by dělali dělníci, kdyby nebylo co opravovat. Co by dělali zahradníci, pokrývači, silničáři, zemědělci, energetici, vodohospodáři atd. Skutečně platí Platonovo (resp. jeho reakce na Herakleita) panta rhei - vše se mění, vše plyne. Život je neustálý posun, evoluce a pokud bychom přestali investovat do udržování vybudovaných systémů, brzy by již vítr a déšť rozrušili fasády domů, tráva by si našla cestu v ulicích, eroze by zasáhla do polí a co víc. Časem ( a nespekuluji jak dlouho) by se ztratila i umělá paměť lidstva ukládaná v elektronických médiích či knihách. V přírodě by možná zůstala jen opravdová informace v podobě genomu...
Citace: ŠMAJS, J. Filosofie-obrat k Zemi. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1639-3, s. 320.
Žádné komentáře:
Okomentovat