úterý 3. června 2014

Adámkovo první kolo

Vlastně to není ani kolo, ale odrážedlo, nicméně většina DNA je společná s kolem, takže to je prostě první kolo. Asi stejně důležité v životě mladého muže jako první holení a první auto. Pak je ještě spousta zajímavých prvních věcí, ale ty jsou buď nevhodné na blog nebo hodné zapomenutí.

Dneska přijel pošťák - možná se jmenoval Pat, ale nestihl jsem se ho zeptat. Přes ukrutně velký nos mi podal jen o málo menší krabici. Bylo v ní kolo. Lépe - jeho součásti. Rychle jsme důmyslné zařízení složili a Adámek s očima rozzářenýma mohl zkoušet první "jízdu". No, v tuto chvíli to spíš připomíná chůzi o dvou kolech, ale chce to čas.

Vybaven helmou a odhodláním kráčel s kolem po terase. Neustále opakoval, že spadne. Vysvětlovali jsme mu, že se to určitě někdy stane, ale že má přilbu. Přiznávám, někdy je lepší více mlžit. Evidentně upřímnost o možném tragickém pádu z výšky stojící surikaty nezabrala.

Během  zbylého odpoledne našel Adámek ještě odvahu i čas usednout na divoký stroj a trénoval.
Věřím, že i v dalších dnech tomu tak bude a nakonec si tento splašený vynález podrobí.


2 komentáře:

  1. Super !!!!
    Zdravím cyklistickou rodinku. m.

    OdpovědětSmazat
  2. Vtipný článek, musela jsem se smát :) tak ať vám z té surikatí výšky nespadne ;-)
    Mája

    OdpovědětSmazat