Vyrazili jsme s Adíkem na dovču. Tentokrát do Čech. Navštívili jsme v jedné sympatické vesnici kousek od Karlových Varů Ivčinu kamarádku. A vzhledem k tomu, že mají doma malého Mirečka, bylo to něco i pro Adámka. Oba jsou totiž skoro stejně staří, ale Adámek je o poznání drobnější. Měl také nevýhodu v pohybu. Zatímco Mireček už po čtyřech zdatně brouzdá po pokoji, Adámek sedí a na bříšku se zatím jen vrtí. Nicméně lekce v miminkovské komunikaci mu očividně prospěla a po návštěvě už se dokonce začal na všech čtyřech zvedat z břicha na kolínka. Po této čtyřdenní návštěvě jsme se přemístili do jižních Čech. Konkrétně do vesničky Světlík, která leží mezi Českým Krumlovem a Lipnem. Svým umístěním je tak velmi strategická pro možné výlety. Ubytování jsem našel na internetu v diskuzi rodičů s malými dětmi a jak se ukázalo, šlo skutečně o baby-friendly penzion. Je to vlastně přestavěná zrekonstruovaná obecní škola, která nabízí ubytování v apartmánech s vlastní kuchyní a kvalitním zázemím. Možno je navštívit tělocvičnu nebo vířivku a zahrada kolem školy je plná atrakcí pro děti. Jak se také ukázalo, okupovaly penzion samé rodiny s dětmi a miminky, takže jsme se nemuseli bát, že někdo bude řešit, jak Adík někdy huláká.
Zde jsme strávili tři noci a podnikli výlet k Lipnu a další den do Českého Krumlova. U Lipna nás zajímala tzv. Stezka korunami stromů. Jde o bezbarierovou stavbu, která vás postupně vyvede až do korun stromů a umožní vám výhled do okolí. Pro odvážné je uprostřed suchý tobogán. Podobná atrakce je i nedaleko za hranicemi v Německu. Bohužel na místě jsme zjistili, že je zde nechutná fronta a to se nám s Adámkem nechtělo čekat, takže jsem absolvovali pouze vycházku. Delší čas jsme pak strávili na břehu Lipna. Překvapilo mě, kolik apartmánů, penzionů a kdoví čeho se postavilo na břehu této vodní nádrže. A ještě víc mě udivilo, že sem ti lidé opravdu jezdí. Jak jsem zjistil, ceny připomínají apartmány u moře, ale moře v ceně nenajdete. Bylo zde ale hodně Němců a Nizozemců a těm je to možná jedno.
Další den jsme strávili výletem do Českého Krumlova. Tohle nádherné město nás bohužel přivítalo deštěm a pršelo celou dobu. Naštěstí Adámek brzy po naložení do kočárku a nakrmení usnul a prospal celé putování po městě. Viděli jsme krumlovského medvěda v hradním příkopu a spousty vodáků. Škoda toho deště.
Při odjezdu z jižních Čech jsme se nezapomněli zastavit u největšího rybníku na světě, což je jihočeský Rožmberk. Zážitek z úctyhodného vodního díla našich předků nám trošku zkalila obsluha místního bufetu na hrázi. Rozhodně nemůžeme doporučit.
Pak už jen krátká návštěva u známých v Třešti a hurá domů. Celkem jsme najeli cca 950km. A Adámek zase poznal kus naší krásné země.
Takže kam příště? Vždyť přece všude dobře, proč být doma?
Fotky z dovolené najdete opět v Adámkově fotoalbu.
Zde jsme strávili tři noci a podnikli výlet k Lipnu a další den do Českého Krumlova. U Lipna nás zajímala tzv. Stezka korunami stromů. Jde o bezbarierovou stavbu, která vás postupně vyvede až do korun stromů a umožní vám výhled do okolí. Pro odvážné je uprostřed suchý tobogán. Podobná atrakce je i nedaleko za hranicemi v Německu. Bohužel na místě jsme zjistili, že je zde nechutná fronta a to se nám s Adámkem nechtělo čekat, takže jsem absolvovali pouze vycházku. Delší čas jsme pak strávili na břehu Lipna. Překvapilo mě, kolik apartmánů, penzionů a kdoví čeho se postavilo na břehu této vodní nádrže. A ještě víc mě udivilo, že sem ti lidé opravdu jezdí. Jak jsem zjistil, ceny připomínají apartmány u moře, ale moře v ceně nenajdete. Bylo zde ale hodně Němců a Nizozemců a těm je to možná jedno.
Další den jsme strávili výletem do Českého Krumlova. Tohle nádherné město nás bohužel přivítalo deštěm a pršelo celou dobu. Naštěstí Adámek brzy po naložení do kočárku a nakrmení usnul a prospal celé putování po městě. Viděli jsme krumlovského medvěda v hradním příkopu a spousty vodáků. Škoda toho deště.
Při odjezdu z jižních Čech jsme se nezapomněli zastavit u největšího rybníku na světě, což je jihočeský Rožmberk. Zážitek z úctyhodného vodního díla našich předků nám trošku zkalila obsluha místního bufetu na hrázi. Rozhodně nemůžeme doporučit.
Pak už jen krátká návštěva u známých v Třešti a hurá domů. Celkem jsme najeli cca 950km. A Adámek zase poznal kus naší krásné země.
Takže kam příště? Vždyť přece všude dobře, proč být doma?
Fotky z dovolené najdete opět v Adámkově fotoalbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat