neděle 17. července 2011

Zase ty ferraty - den první

Rok se s rokem sešel a já opět zatoužil navštívit krásné Rax alpy kousek za Vídní.  Tentokrát jsem cestoval s třemi výbornými chlapíky. Návštěva hor je pro mě do značné míry intimní záležitost, kterou chci sdílet jen s velmi úzkým okruhem lidí. Tentokrát mi dělal společnost Tonda – kolega hasič, Martin – záchranář z pražské záchranky a jeho brácha Ondra – kolega z fakulty.
Náš trip byl naplánován na tři dny, nocleh pod stanem.  Cílem bylo několik ferrat, které jsem ještě neměl tu čest poznat.
Vyrazili jsme 13.7. 2011 před polednem. Kolem třetí hodiny jsme parkovali nedaleko obce Dreistetten v pohoří Hohe Wand. Poblíž je totiž ferrata Währinger steig (KS5 – to je obtížnost. Max je 6). Jde o malou skálu, ale na vyzkoušení jaké to vlastně je, myslím dostačující. Martin a Ondra totiž lezli zajištěnou cestu poprvé. V jedné části je perfektní poměrně exponovaný žebřík, který budil respekt. Adrenalin nám tekl ušima, ale to je právě jeden z důvodů, proč se na ferraty pořád vracím. Nicméně všichni jsme náročné pasáže úspěšně překonali a nahoře ještě odlovili kešku. Zpět k autu jsme sestoupili pohodlně chodníčkem. V plánu na ten den byla ještě ferrata  Völlerin steig, která vede k vyhlídce Sky Walk. Popojeli jsme tedy autem na parkoviště přímo pod vyhlídkou na silnici Hohe Wand Strasse a vyrazili na cestu. Najít v Rakousku nástup na ferratu je někdy poněkud obtížné. Značení pokulhává a rozmlsaný turista z Česka může být zklamán. Přiznejme, že oprávněně. Cestu jsme našli, ale překážkou se ukázal být docela jiný problém. V cestě stál kamzík ne nepodobný menší krávě. Rohy měl tlusté asi jako moje stehna a budil respekt. Jen si tak stál, přežvykoval a nechtělo se mu opustit cestu. Přiblížili jsme se až na cca 2 metry. Pak jsme ale zvolili ústup. Základem bylo sjednotit se na ústupové cestě. Po Martinově zcela vážně pronesené otázce: „Vyleze kamzík na strom?“ jsem pochopil, že o kamzících vlastně nic nevíme. Nicméně se nám toho alfasamce podařilo obejít. V nástupu do úzkého kaňonu však čekala další trojice jemu podobných. Protože počítat jsme nezapomněli, pochopili jsme, že jde o přesilu a ustoupili. Cestu na Sky Walk jsme absolvovali po jakési pofiderní červené puntíkaté značce, což jak se se zvyšující obtížností ukázalo, byla cesta lezecká. Se sebezapřením a vzpomínkou na uzavřené cestovní pojištění jsme výlez nakonec přežili.
Odměnou nám byl perfektní výhled ze Sky Walku a odlovená keška. Velmi krásné místo. Je možné k němu přijet i autem, ale překonání stěny má svoje kouzlo. V podvečer jsme se vrátili na parkoviště, kde už ve stínu kadibudky stálo několik stanů a karavanů. Brzy jsme stáli i my. A protože jsme byli zpocení jak ta prasata, hledali jsme vodu. Jak se ukázalo, umýt se bylo možné v betonovém korytě na pastvině pro krávy. Ty už byly někde doma, takže pokud se nám podařilo překonat elektrický ohradník, cesta byla volná. A koupání super. Není nad noční nudistickou koupačku v korytě pro krávy uprostřed pastviny. Po koupání následovala ešusová večeře a před půlnocí jsme ještě autem vyjeli na Sky Walk , omrknout jak vypadá pohled do krajiny v noci. Tohle můžu taky doporučit. Pak už se šlo konečně spát. Byla krásná teplá letní noc, kterou osvětloval měsíc. Brzy se však zvedl silný vítr a mačkal stan jak molitanovou houbu. Několikrát jsme měli stěnu stanu nalepenou až na hlavě. Několikrát jsme museli vylézt ven a dotahovat napínací šňůry. Moc jsme se nevyspali, ale ráno bylo krásně slunečné.
FOTOGALERIE
Pokračování již brzy

Žádné komentáře:

Okomentovat