![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7qDwAQT6kCaBts-Lw0LbN8EqAUzD3hmDnniwn4yVEocrPi0QhrZgZA-eIA7r-Wzsnhbq64HdiY1ySoYgk0z_OLvUeqYT_a8pV-JqW52JRiAQLmLKC9H7O7Wwcq7v7Nc41_p5VSlUQGuA/s200/IMG_8011.JPG)
Rok se s rokem sešel a já opět zatoužil navštívit krásné Rax alpy kousek za Vídní. Tentokrát jsem cestoval s třemi výbornými chlapíky. Návštěva hor je pro mě do značné míry intimní záležitost, kterou chci sdílet jen s velmi úzkým okruhem lidí. Tentokrát mi dělal společnost Tonda – kolega hasič, Martin – záchranář z pražské záchranky a jeho brácha Ondra – kolega z fakulty.
Náš trip byl naplánován na tři dny, nocleh pod stanem. Cílem bylo několik ferrat, které jsem ještě neměl tu čest poznat.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkNC-SGbU4qFuMYy6KS9dXGZtnJm5Bq90iLzcOiU5-yRLSbcQLjyxESCs9nkn72_FhO7C9nJAXJ0l-DRBn2sDZ-6Q4bPqfwa746yr8Ff906IoxmAe0nKntP2HkYf-QDmaqnAUvy0_vL8I/s200/IMG_7978.JPG)
Vyrazili jsme 13.7. 2011 před polednem. Kolem třetí hodiny jsme parkovali nedaleko obce Dreistetten v pohoří Hohe Wand. Poblíž je totiž ferrata Währinger steig (KS5 – to je obtížnost. Max je 6). Jde o malou skálu, ale na vyzkoušení jaké to vlastně je, myslím dostačující. Martin a Ondra totiž lezli zajištěnou cestu poprvé. V jedné části je perfektní poměrně exponovaný žebřík, který budil respekt. Adrenalin nám tekl ušima, ale to je právě jeden z důvodů, proč se na ferraty pořád vracím. Nicméně všichni jsme náročné pasáže úspěšně překonali a nahoře ještě odlovili kešku. Zpět k autu jsme sestoupili pohodlně chodníčkem. V plánu na ten den byla ještě ferrata Völlerin steig, která vede k vyhlídce Sky Walk. Popojeli jsme tedy autem na parkoviště přímo pod vyhlídkou na silnici Hohe Wand Strasse a vyrazili na cestu. Najít v Rakousku nástup na ferratu je někdy poněkud obtížné. Značení pokulhává a rozmlsaný turista z Česka může být zklamán. Přiznejme, že oprávněně. Cestu jsme našli, ale překážkou se ukázal být docela jiný problém. V cestě stál kamzík ne nepodobný menší krávě. Rohy měl tlusté asi jako moje stehna a budil respekt. Jen si tak stál, přežvykoval a nechtělo se mu opustit cestu. Přiblížili jsme se až na cca 2 metry. Pak jsme ale zvolili ústup. Základem bylo sjednotit se na ústupové cestě. Po Martinově zcela vážně pronesené otázce: „Vyleze kamzík na strom?“ jsem pochopil, že o kamzících vlastně nic nevíme. Nicméně se nám toho alfasamce podařilo obejít. V nástupu do úzkého kaňonu však čekala další trojice jemu podobných. Protože počítat jsme nezapomněli, pochopili jsme, že jde o přesilu a ustoupili. Cestu na Sky Walk jsme absolvovali po jakési pofiderní červené puntíkaté značce, což jak se se zvyšující obtížností ukázalo, byla cesta lezecká. Se sebezapřením a vzpomínkou na uzavřené cestovní pojištění jsme výlez nakonec přežili.
Odměnou nám byl perfektní výhled ze Sky Walku a odlovená keška. Velmi krásné místo. Je možné k němu přijet i autem, ale překonání stěny má svoje kouzlo. V podvečer jsme se vrátili na parkoviště, kde už ve stínu kadibudky stálo několik stanů a karavanů. Brzy jsme stáli i my. A protože jsme byli zpocení jak ta prasata, hledali jsme vodu. Jak se ukázalo, umýt se bylo možné v betonovém korytě na pastvině pro krávy. Ty už byly někde doma, takže pokud se nám podařilo překonat elektrický ohradník, cesta byla volná. A koupání super. Není nad noční nudistickou koupačku v korytě pro krávy uprostřed pastviny. Po koupání následovala ešusová večeře a před půlnocí jsme ještě autem vyjeli na Sky Walk , omrknout jak vypadá pohled do krajiny v noci. Tohle můžu taky doporučit. Pak už se šlo konečně spát. Byla krásná teplá letní noc, kterou osvětloval měsíc. Brzy se však zvedl silný vítr a mačkal stan jak molitanovou houbu. Několikrát jsme měli stěnu stanu nalepenou až na hlavě. Několikrát jsme museli vylézt ven a dotahovat napínací šňůry. Moc jsme se nevyspali, ale ráno bylo krásně slunečné.
FOTOGALERIE
Pokračování již brzy
Žádné komentáře:
Okomentovat