pátek 19. listopadu 2010

Vegetariánství je jen o jídle?

Při studiu jsem narazil na několik zajímavých argumentů, které hovoří o hodnotě života, o zabíjení zvířat, potažmo o vegetariánství. Vegetariánství přece není jen o jídle. Je to mnohem hlubší problém, který má svoji rovinu filosofickou a morální. A v čem je vlastně zakopaný pes? Pokusím se ho shrnout do dvou otázek, které spolu ovšem úzce souvisí: 
1) Máme právo zabíjet zvířata, abychom je mohli jíst?
2) Jsme vyšší, nadřazené bytosti proti zvířatům?

V přírodě funguje potravinový řetězec naprosto normálně, je to systém, který zajišťuje udržitelnost života. Zvířata prostě pojídají jiná zvířata. Nemají totiž jinou možnost. Jsou pudově vedena. V tomto se ovšem člověk zásadně liší od ostatních živočichů. Má možnost volby, je svobodný. Když postavíte vedle psa háravou fenku, jeho volba mezi přivoláním a fenkou bude jasná. Když postavíte vedle muže ženu v ovulaci na jedné straně a manželku na druhé, muž se, krom toho, že nepozná ovulaci, přikloní k manželce (alespoň veřejně). Jsme totiž svobodní a dovedeme naše pudy ovládat. Jenomže tato svoboda neznamená právo, ale odpovědnost. Odpovědnost za to co s ní provedeme, jakou zvolíme volbu. A o tom to je. Máme možnost nejíst maso, aniž bychom si ublížili. Jenomže je tu ještě další aspekt. Co nám dává právo zabíjet zvířata, chovat je ve zcela nepřirozených podmínkách? Jsme snad vyšší, nadřazené bytosti? Podle čeho tak můžeme usoudit? Protože jsme rozumové bytosti? Toho si přece vážíme jen my lidé, psi si mohou více vážit dobrého čichu, podle svých měřítek by se tedy psi museli považovat za vyšší bytosti. Nebo je vyšší ta bytost, co víc prospívá světu? V tom případě jsme totálními outsidery. Nebo jsme nadřazení proto, že jsme dali spatřit světu Monu Lisu nebo Beethovenovu Devátou? Ale to je dobré tak akorát pro nás, Země to nepotřebuje. Obávám se, že pocit nadřazenosti je pouhým historickým předsudkem. Jen o tom by se dalo psát docela dlouho – o Bibli, jejím pojetí světa, o mechanicismu atd. Vezměme si slovní spojení: „to bylo zvěrstvo“. Jako by zvířata vynikala nějakou krutostí, jako by byla něco míň, přitom morální akcent můžeme připsat až lidskému jednání. Myšlenka nadřazenosti je stará jak lidstvo samo, vzpomeňme: Indiáni, černí otroci, židé, cigáni, … zvířata. Musíme tedy nakonec připustit, že nám nic nedává právo, považovat se za něco víc. Jsme živočichové, tak jako lemur nebo ježek. Ano, jsou tu rozdíly, tak jako mezi muži a ženami, bílými a černými, ale představuje jakýkoliv rozdíl důvod pro diskriminaci? Nebo chceme zabíjet zvířata, protože nám nemohou argumentačně stačit? Budeme snad zabíjet i hluchoněmé? Všichni tvorové mají jedno společné. Neuvěřitelnou touhu po životě a vyhýbání se utrpení. To samo o sobě je úctyhodné a život se tak stává hodnotou sám o sobě. 

Současná společnost je tragikomicky pokrytecká. Na jedné straně doma chováme zvířecí miláčky a na druhé straně se raději neptáme, odkud pochází maso a léky a jak se testují kosmetické přípravky. Jako bychom podvědomě tušili, že odhalení skutečnosti by se nám moc nelíbilo. Rozumnou alternativu přitom mohou nabízet biofarmy, biojatka, kde se zvířata pohybují mnohem přirozeněji, kde se nedopují, kde se jim záměrně nemění biorytmus. Jenomže o peníze jde až na prvním místě, že? Svědomí, zodpovědnost, bolest, utrpení jde stranou, když jde o peníze. Tak nás to přece podvědomě učí kapitalistická morálka už odmala. Než si odepřít nový telefon, nebo čokoládu a koupit si biomaso, raději zavřeme oči, a jak to stádo budeme šlapat brázdu. Přitom bychom i tím mohli pomoci. Jeden citát říká: nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic jen proto, že může udělat jen málo.Jak je tedy patrné, cílem vegetariánství z morálního pohledu, je zmírnit a zmenšit celkový fond utrpení na této Zemi. Tak se ptám: je to málo? 

Not man apart = člověk nestojí mimo
PS1: přikládám jedno zajímavé video
PS2: víte jaká vajíčka kupujete? Malý návod najdete zde.
------------------------
V textu byla použitá argumentace z knihy Erazima Koháka, Zelená svatozář. Vřele doporučuji všem, kdo přemýšlí. 

2 komentáře:

  1. Ahojky!
    Tak já zase přidám jednu polemiku, ať máš nad čím přemýšlet:-)
    Co se týče masa, myslím, že do našeho jídelníčku tak nějak vývojově patří, naše těla s ním už počítají (stačí se informovat, jak složité je jíst vegetariánsky tak, aby tělu opravdu nic nechybělo) a tím pádem bych o nějaké svobodě rozhodování moc nemluvila (no vlastně máš svobodu - můžeš se cpát vitamínovými a minerálovými náhražkami:-)
    Způsob chovu zvířat je věc druhá - samozřejmě, že jsem pro vhodné podmínky (už jen proto, že to musí být na tom mase, vajíčku... poznat - i když třeba ne jenom chutí). Ale podle toho, co jsem četla není ono bio zemědělství zase tak jednoznačně pozitivní - pro označení bio musí být dodrženo, že bio zvířata mají v podstatě i bio potravu - a v tom je ten zádrhel. Bio zemědělství vypěstuje na stejné ploše míň plodin než nebio. Takže pokud bychom všichni chtěli jíst bio, musela by nás tu být jen půlka, nebo by úplně všude byly pole... Tak teď nevím, co je lepší :-)

    Měj se!
    K.

    OdpovědětSmazat
  2. Já taky nejsem proti masu ve velmi přiměřené formě. Spíš mi vadí zůsob zacházení s těmi chovnými zvířaty, nemluvě ani o využívání na testování kosmetiky apd. Já jsem např. začal kupovat jen vajíčka s č. 1 nebo 2 (viz článek) a vážně uvažuju o mase z biojatek, kde se zvířata zabíjejí dost odlišným způsobem.
    To, kolik produkuje bio a nebio zemědělství nemůžu posoudit. To, že nás je tu moc je fakt. Ale nechat slepice žít na necelé A4 prostoru jen proto, že je nás víc, se mi zdá hloupý.

    OdpovědětSmazat