pondělí 15. listopadu 2010

Slunečná neděle

Jelikož nám počasí stále přeje, rozhodli jsme se, že je škoda proležet den. Jaróšek zavelil, zvedli jsme kotvu a vyrazili vstříc dobrodružství . Nevěděla jsem kam jedeme, prý překvapení :o), ale to je celkem jedno, když jste se svým miláčkem. Tušila jsem, že to budou kešky a můj „čuch“ se nemýlil. Bez GPS, zato zvesela jsme dorazili do Letonic. První stanoviště a cíl zněl jasně, ale zas tak jasný nebyl. Po čtyřicetiminutovém hledání, kdy jsme prohledali snad všechny okem viditelné otvory, jsme to vzdali s tím, že se na místo činu ještě vrátíme. To jsem netušila, že miláček má v záloze další dva „poklady“. Po cestě zpět jsme náhodou odlovili kešku u letonického kostela, se kterou jsme nepočítali. U druhé zastávky už to vypadalo, že opět vyjdeme naprázdno, ale vzdát to nechtěl ani jeden z nás. Dokonce jsme zapojili Kleofáše, ale ta hledání kešky bojkotovala. Za pomoci dalšího kačera (přece jen víc očí víc vidí) byl náš lov úspěšný a já měla ohromnou radost, že se mi povedlo poklad objevit. S nadšením, vypnutou hrudí  a nosíkem trošku nahoru jsem „chytla slinu“ a nedočkavě se hrnula za posledním pokladem, ukrytým v útrobách Větrníku, kde příšerně foukalo. Jarda potvrdil svou pozici profesionálního kešera a kešku odlovil velice snadno. KEŠKÁM ZDAR!!!

1 komentář:

  1. Miláčci moji, jsem ráda, že vás mám... Přeju vám samé takové hezké slunečné dny. m.

    OdpovědětSmazat