Být nefér v geocachingu?

Nedávno jsem zase narazil na problém, který se už nejméně jednou řešil na gc.cz
Tentokrát se tak stalo v souvislosti s odlovem jedné pětihvězdičkové kešky, která se nachází vysoko v koruně stromu (viz. náš článek). Jak je naprosto běžnou tradicí a počinem hlavně silně zapálených geocacherů, nastal hromadný odlov. Odlov stylem seženeme si lezce ten nám kešku podá a my dole zalogujeme, případně povzbudíme schopnějšího kačera a ten nám pro ni vyleze.
A to je přesně to, co považuji za nefér. Ano, geocaching není sport. Nikdo nemůže vyhrát, nikdo nemůže prohrát. Ale i u zábavy se, myslím, dá mluvit o nějaké férovosti. Obávám se ale, že u mnohých prostě vítězí touha po další úspěšně odlovené kešce, nebo prostě je ani nenapadne, že by to šlo udělat jinak. A jak vlastně?
Pokud existuje nějakým gc tým a má víc členů, je možné, že jeden je geniální na řešení mysterek, druhý zase perfektně lozí po stromech a třetí má auto :-) Takový tým to má perfektně zařízené. Stačí aby jeden člen vylezl na strom, jeden člen spočítal nějaký šílený úkol apd. No proč ne. Je to pořád jeden tým. Takové logy naprosto chápu. Ale zapsat si čárku, když mi pro kešku vyleze někdo jiný (cizí) a to dokonce tak, že jsem kešku ani neviděl, pouze tušil její umístění. To je teda pěkná sprosťárna.
Copak nestačí jen se toho hromadného lovu účastnit, zažít spoustu zábavy? To je opravdu nutné si za každou cenu připsat další bodík? Není to trochu degradace celého smyslu geocachingu - prostě se bavit outdoorovou aktivitou?
Náš tým taky není schopný odlovit vše. Je spousta kešek, které jsou opravdu pro koumáky silného kalibru a my to prostě nejsme. No a? Je to hanba přiznat?
Tak nevím. Tohle je zcela jistě "flame" téma, ale hlavním smyslem bylo poukázat na tohle statistické šílení!

Jubilejní nálezce

Tak a je to tady. Ozval se nám první kačer, který odlovil 10 pamenů a zaslouží si tak Certifikát a drobnou upomínkovou cenu. Tímto "pramenářem" je človíček s loginem Krtecci (ačkoliv je tedy v týmu sám). Tímto mu blahopřejeme a přejeme štěstí u dalších pramenů.
A vy ostatní neváhejte:-)

Na větvi

Dnes jsme se vydali do oblasti Kohoutovic odlovit jeden restík a současně odlovit něco nového. Hned nás zaujala cache s názvem Na větvi, která se honosila pěti hvězdičkami obtížnosti. A když jsem zjistil, že je na stromě, bylo jasno. Tuhle musíme mít. Zvlášť po úspěchu u Nanutanda.

Najít samotný strom nebylo vůbec těžké. O to těžší bylo nalézt cache samotnou. Vyškrábat se na strom nebyl problém ani pro 176cm vysokého člověka. Povylez jsem na strom, abych zrekognoskoval terén. Pár úseků bylo docela blbých, ale lezecky žádný větší problém. Když už jsem se dostal dost vysoko a cache pořád nikde, rozhodl jsem se, že si pro pocit klidu a jistoty vezmu aspoň odsedák. Vrátil jsem se proto dolů a vylezl si nahoru ještě jednou. Nabízely se 2 možnosti kudy lézt. Usoudil jsem že autor není sebevrah a lezl po silnější části stromu, což se vzápětí nepotvrdilo. Ale aspoň už jsem cache viděl. Vrátil jsem se tedy níž a pokračoval na užší část stromu. Ke kešce mi chyběly možná 2 metry, ale ty jsem odmítl absolvovat. Výšky se není třeba bát, ale větvi, po které jsem měl tento artistický výkon ukončit, jsem odmítl věřit. Autor byl jistě odvážný člověk, ale nemyslím si, že podstupovat takové riziko kvůli jedné čárce má smysl. Pro mě ne. Stačí mi to v práci :-)

Takže jsem si pěkně zase slezl dolů a rozloučil se s jednou pětkou. Doufám, že nebudu muset jednou na fóru GC.cz číst o tom, jak se pod někým zlomila větev.
A pro ty, co si nechávají od odvážných spolukolegů posílat cache dolů, aby zalogovali mám jen jedinný vzkaz: Hanba Vám! Raději nemít než se takhle ztrapnit.
Ale to už je na jiný článek... možná jindy.

Autorovi cache děkuji za pěkný zážitek. Protože o tom přece geocaching je.