Bez televize?

Je to tak. Dlouho jsme s Ivčou spekulovali co a jak s televizí. Oba jsme se jí chtěli svým způsobem zbavit. Konečně ale přišel ten pravý impuls, když jsem se nepohodl se společností UPC a televizi si nechal (jako opravdu nespokojený klient) odpojit. A je to. Stará televizní bedna nám v obýváku ještě zůstala. Nechám ji dožít. Tu a tam na ni přehraju nějaký film. Jsem rád, že jsme se k tomu konečně dopachtili. Oba si myslíme, že televize je spíš na škodu než k užitku. Zvlášť v dnešní internetové, informacemi protknuté době. Ségra a její rodinka televizi doma vůbec nemá a jde to. Smekám a snažím se následovat. Začal jsem zase o něco víc číst. Je to fajn. Škoda, že to takhle nedělá víc lidí. Tunehdá jsem v práci viděl v televizi nějakého cizince, který vykládal jak jsou naše média negativní. Vlastně má pravdu. Podívejte se na zprávy. Udělejte si sloupečky plus a mínus a značte si čárky. Poslouchejte lidi kolem sebe. Všechno je špatně, to a to se nepovedlo, ti a ti se nedohodli, tam se stala katastrofa, tam se propouští. Ano, pořád se dějou špatné věci, ale špatně se nemáme. To ani náhodou. Špatně se mají lidi, kteří neví, kde zítra přespí a co budou jíst. Lidi, co nemají auta, postele a teplou sprchu každý večer. Máme problémy ale fungujeme. Ale lidi jsou jak zdrogovaní, pořád si stěžují, nadávají, plivou kolem sebe. Chybí nám optimismus, dobrá nálada. A tu blbou náladu šíří právě média. Každý večer úspěšně nadopují dávku pesimismu do stád sedících před televizí.