Vstával jsem v práci v šest a všude byla mlha. Trošku smutné počasí. Dvůr byl smočený zřejmě jemným nočním deštíkem a nic nenasvědčovalo nádhernému počasí. Prostě tak akorád vyrazit do lesa. A tak když jsem přijel domů, vzal jsem Maxe a poprvé jsme si šli společně zaběhat. Chci aby se naučil doprovázet mě při běhání, ale dokud byl příliš malý, nemohl jsem zatěžovat jeho klouby. Tak jsme vyrazili na krátké ranní proběhnutí do krasně se probouzejícího lesa. Max chvíli nechápal, proč se nezastavujeme a nemůže se patřičně věnovat všudypřítomným klacíkům, ale brzy si zvykl a pěkně kolem mě klusal. Tu a tam se zastavil, zvedl nohu, označil strom a hned mě zase doběhl. No pravda, když potřeboval vykonat velkou potřebu, dopřál jsem mu čas a zastavil. Dobře z práce vím, jaké je to věnovat se této bohulibé činnosti ve stresu. Myslím, že se Maxovi ranní výklus líbil a budeme jej muset zase brzy zopakovat. Je fajn proběhnout se se svým čtyřnohým oddaným přítelem.
Sleduju Maxe a koukám, co už všechno umí... Zdravím. m.
OdpovědětVymazat