Celou noc sněžilo. Všude mraky toho bílého nesmyslu, auta na parkovišti mají čepice jak povedená dvanáctka piva. Seděl jsem u počítače a pročítal nesmysly o novinkách ve výpočetní technice a najednou si uvědomil, jaké jsou to nesmysly. Táhlo mě to ven. Tam venku je přece život a ne u počítače, ne mezi větama o tom, co prožívá Google. A já neodolal. Vzal jsem fotoaparát a psa a vyrazil do lesa. Bylo to kouzelné. Co víc bych si mohl přát, jen pes, foťák, tichý bílý les a já. Nikde ani živáčka. Šel jsem známýma cestama, abych nakonec sešel z chodníčku a bořil se lesem jen tak. Max mě věrně následoval a zdálo se, že si tu bílou parádu užívá stejně jako já. Snad na něj taky dolehlo to kouzlo zimní krajiny. Snad měl jen radost ze života.
Záznamů
