pondělí 24. ledna 2011

Zlobice

Víkend byl trošku sychravý. Přesto jsme vzali oba pesánky na výlet za Brno. Cílem byla keška nedaleko Kuřimi. Zvolili jsme ale přístup od Malhostovic. Okolí této vesničky je docela zajímavé, takže vřele doporučuji k navštívení. Keška se nacházela v bývalém vojenském prostoru Zlobice, kde je také postavena pozorovatelna. V dobách míru ovšem využita jako rozhledna. Bohužel bylo zavřeno. Ale i tak je vojenský prostor, docela zajímavým místem k procházce. Pár fotek z výletu najdete ZDE.

From Zlobice, 22.1.2011

úterý 18. ledna 2011

Proč nemám Facebook?

Důvodů, proč nemám Facebook je několik, ale nechám dnes za sebe mluvit dvě videa. Tomu prvnímu ne zcela rozumím, protože nemám profil na Facebooku a tudíž mi většina poznámek uniká, ale z ověřených zdrojů mi bylo potvrzeno, že video je k tématu. Vystupuje v něm Julian Smith, což je údajně mladý režisér, publikující na Youtube.
Druhé video je delší, možná trochu nudné, za to velmi k věci a hovoří mi z duše. Takže pokud si v uspěchané době najdete čas, podívejte se. 
Přeju pěkný den bez jediné minuty na Facebooku.




neděle 16. ledna 2011

Jedno nedělní odpoledne

Vstával jsem snad o půl jedenácté. Dospával jsem práci. Ivča už skládala tisícikouskové puzzle, když jsem se objevil ve dveřích do obýváku. Šlo jí to pěkně od ruky. Asi jako všechno na co šáhne. Tak jsem si říkal co s načatou nedělí. Konečně víkend, kdy mám volno a můžeme někam vyrazit a já půl dne prospím. Co naplat, tělo to potřebovalo, ale náprava byla nutná. Tak jsem navrhnul dvě věci: ZOO a T-Mobile. To první jako příjemné odpoledne, to druhé jako nezbytnou nutnost, protože po osmi letech opouštím operátora. K tomu mám taky pár vět. Ostatně sami se mě v T-Mobile ptali proč odcházím. Takže proč? Důvodem je zacházení se zákazníkem, neustále otravování po telefonu s "revolučníma" nabídkama, podpora T-Music chart (nesnáším současné hitparády) a podpora fotbalu (což je na vrcholné úrovni spíš divadelní představení než sport) a celkově na mě T-Mobile působí velmi konzumně. Vodafone, ke kterému přecházím se alespoň snaží působit jako zelená firma.
Ale zpět k ZOO. Vyrazili jsme do té brněnské. Vždyť ji máme kousek od domu. Počasí přálo. Lidí tu moc nebylo, takže parádní odpoledne. Stihli jsme krmení tuleňů. Navštívili novou expozici opic, kde jsme se nemohli vynadívat na dva šimpanze. Prošli jsme si Beringii, sledovali bobry. Prostě paráda. Jen nám občas bylo líto těch zvířat, která evidentně nemají to co jim patří - prostor. Sledovat orla, který nemá kde létat je spíš smutné než příjemné. Kočkovité šelmy ve výběhu jsou nádherné. Jsou tak neuvěřitelně ušlechtilé a elegantní a ... ohrožené.  
Návštěvu ZOO jsme ukončili v místní restauraci. Co dodat. Příjemně strávené odpoledne. Pár fotek najdete v našem albu.

neděle 9. ledna 2011

Mlhavé odpoledne

From U Hradu Veveří 9.1.2011

Tohle počasí prostě miluju. Mlha, sychravo, vlhko. Lidi zalezlí v teple u televizí, ale mě to táhne ven. Strašně jsem si chtěl obout boty, vzít foťák a vyrazit do lesa. A tak jsme vyrazili: já, Ivča a dva čtyřnozí miláčci. Zaparkovali jsme pod Hradem Veveří a zamířili si to k nedaleké kešce. Krajina byla kouzelná. Les tiše odpočíval a zřejmě se připravoval na další nápor zimy. Vydechoval příjemný vlhký a svěží vzduch. Překvapilo jak má tento kout krajiny horský ráz. Byl to příjemný relax. Připomnělo mi to hory, do kterých se chci vrátit hned jak opadne sníh a houfy sjezdařů najdou jinou zábavu. Klea i Max si výlet evidentně taky užívali. Tahali se o klacky, proháněli se lesem. Je to pěkný pohled, sledovat zvířata když se mohou chovat přirozeně. 
Zajímavá byla cesta k autu. Museli jsme překonat potok Veverka, se kterým jsem v říjnu také bojoval. Problém byl v tom, že Klea se bojí vody a neměla odvahu překonat potok přes ledové kry, tak jako my ostatní. Max jí sice několikrát ukázal, že se není čeho bát, nakonec jsem ale tu uličnici musel přenést přes kameny v náručí. 
Každopádně tenhle výlet stál za to.
PS: pod fotografií je odkaz na album
From U Hradu Veveří 9.1.2011

pátek 7. ledna 2011

Konec kreativity?

Zkuste si najít necelých dvacet minut času a shlédnout přiložené video (můžete si tam pustit české titulky!). Jde o velmi zajímavou a humornou přednášku Sira Kena Robinsona, ve které odkrývá slabiny vzdělávácích systémů po celém světě. Určitě se budete dobře bavit a navíc se i něco dozvíte.



Pokud chcete vidět další video s tímto zajímavým chlapíkem, tady ho máte:

pondělí 3. ledna 2011

Hasič jako srdcař

Další rok skončil a je potřeba nahlédnout do toho nadcházejícího. Nedávám si žádná předsevzetí, protože si myslím, že člověk by se měl umět chovat tak, jak chce, po celý rok, nehledě na datum. S novým rokem, přiznám se, přichází i trocha deziluze. V práci nám byly rozdány nové platové výměry a já se opět přesvědčil, že, hamletovsky řečeno, je cosi shnilého ve státě dánském. A nemám na mysli pouze naši republiku, ale společnost jako takovou. A proč to říkám? Když jsem si vydělil čistý plat hodinami, které za měsíc musím strávit v práci, dostal jsem částku cca 77Kč na hodinu. Tenhle článek není o naříkání nad malým platem, protože jsou lidi, kteří mají plat mnohem menší než já, i když nemusí tu a tam vytáhnout mrtvolu z auta, zmizet v černočerném kouři, kde jedinou cestou zpět je hadice nebo sledovat lidský pláč a utrpení.  Tenhle článek je o tom, jak si společnost dovede vážit různých hodnot a co upřednostňuje.  A musím bohužel usoudit, že hodnota lidského života v porovnání s konzumem dnešní doby, je nižší.  To mě znepokojuje. Nejde teď o hasiče. No co nám zbývá, vybrali jsme si tuhle úžasnou práci sami se vším, co k tomu patří. Spousta těch, co to za tyto peníze nechce dělat, odešla, další se k tomu chystají  a zůstávají často jen srdcaři. Lidé, pro které není hasičina zaměstnání, ale povolání, tak jak jsem o tom psal už před časem. Já této práci vděčím za jednu moc důležitou schopnost: nahlédnout pod povrch věcí. Vidím lidi, kteří tváří v tvář neštěstí teprve chápou ty elementární hodnoty, jsem svědkem pádu konzumní morálky během několika okamžiků. Je to procitnutí, které člověk zažije, když se sám cítí být doslova ohrožen na životě. Ukazuje se mi to, co dnes zůstává povětšinou skryto pod povrchem, co je přetřeno cenovkami, billboardy, touhou po novém, lepším, modernějším, výkonnějším. A tím je hodnota života samotného.  Musím dát za pravdu prohlášení Alberta Schweitzera:  Slova „úcta k životu“ zní možná příliš všeobecně a trochu neživotně, avšak to, co je takto pojmenováno, je cosi, co člověka už neopustí, jakmile se to jednou vynořilo v jeho myšlenkách.    
Pokud takovou úctu k životu jednou pocítíte, zdá se vám spousta věcí nesmyslných, zbytečných až komických a uvidíte figurky, které se pachtí, honí, stresují, aby nalezly vytoužený klid a blahobyt. Bohužel někde úplně jinde než jej zřejmě nalézt lze. Pokud takovou úctu k životu jednou pocítíte, nebudete si mi smát, že zkouším být vegetariánem. Pokud takovou úctu k životu pocítíte, přes všechno neštěstí, které k ní vedlo, buďte rádi. Já jsem.