Ivča

From Vyškovsko

Jubilejní keš č. 400 - s terénem 5

From Keš 400

FOTOGALERIE

Dneska byl další krásný podzimní den, přesně takový, kdy je škoda sedět doma. A my jsme proto doma neseděli. Vzali jsme oba psíky a vyrazili s kamarádem Tondou kousek za Brno odlovit dvě kešky. Ta druhá měla být jubilejní čtyřstá a proto jsme zvolili nějakou extrovní.
První na řadě byla pohodová keška kousek od silnice. Odtud jsme se přesunuli ke kešce Kaple sv. Anny. Už podle listingu jsme se trochu vybavili. Vzali jsme lano, postroje a nějaké karabiny. Bohužel smice a reepky na prusíky jsem nechal v práci. Takže i tak jsme museli trošku improvizovat. No nebudu nic předstírat. Nebylo to snadné. Oprávněně má tato keška obtížnost terénu č.5. Ale jako jubilejní jsem musel zvolit nějakou speciálku. Tonda tuhle objevil a byla to ta pravá. Za jeho a Ivčiny pomoci se mi podařilo vylézt až ke kešce a zalogovat. Pséci při tom vesele obíhali kapličku a parádně se při tom unavili. Cestou k autu jsme se ještě zastavili u rybníka v bufetu a dali si párky, polévku a langoše. Prostě výborně strávený den.

3D rozčarování

Včera jsem šel snad po dvou letech do kina. Chtěl jsem Ivču trochu překvapit a tak jsem ji vzal na pohádku Legenda o sovích strážcích, protože ona má sovy moc ráda. Byla to pro nás současně 3D premiéra. Pohádka byla super, tak jak to má být, dobří zvítězili na zlými, ale dostali při tom pěkně po pérkách, aby to neměli tak lehký. Navíc celkem originální soví pojetí se musí ocenit. Z čeho jsme byli ale zklamaní, a to oba dva, bylo ono slavné 3D. Popravdě čekali jsme větší mazec. Po téhle zkušenosti nechápu, k čemu je dobrá 3D televize, protože silně pochybuju, že přednese větší efekt než kinosál. A to nemluvím o diskuzi, která se vede o jejím působení na zdraví člověka. Podle mě je celá slavná 3D show, zase parádní marketingová tahačka na lidi.

Reklama je všude

Poslední dobou jsem věnoval pozornost vlivu reklamy na člověka. A moje závěry?
1) Reklamě neutečete. Doma si pustíte rádio a je tam reklama, pustíte televizi je tam reklama, najedete na internet a je tam reklama, už i soukromé blogy zdobí reklama (lidé snad nemají soudnost?), na zastávce reklama, jedete autem a u silnice reklama, otevřete na záchodě časopis a je tam reklama, ve schránce mě čeká reklama, vejdete do obchodu a posloucháte v amplionu reklamu...
2) Reklama je médiem tohoto století. Pokud jen trochu projedete internet najdete spoustu ukázek jak může reklama manipulovat našim podvědomím a možná vám dojde jak mocná zbraň trhu to je. Jak důmyslně se umí vetřít až k nám na záchod.
3) Reklama uráží lidskou důstojnost, protože dělá z lidí pitomce a přesvědčuje nás, že potřebujeme něco, co ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme. Soudný člověk snad ví, kdy něco chce a najde si to.
4) Reklama nás nabádá utrácet zbytečně a podporuje konzumní neudržitelný způsob života. Staví do popředí naprosto zcestné hodnoty (bohatství, krásu, styl, majetek).
5) Reklama se mě snaží zmanipulovat a to mě uráží, proto ji nehodlám podporovat (např. na svém blogu, sledováním v TV, posloucháním v rádiu, čtením letáků...).
7) Reklama blbne děti a to mě štve nejvíc. Pár tipů jak s tím bojovat je např. tady.
6) Reklama je pro mnohé droga, aniž si to uvědomují.

A co vy?

PS: jak jsem právě zjistil, na reklamu se chodí už i do kina. Tomu říkám totální úpadek...

Volejbal

Tak jsem poprvé v životě zavítal na volejbal. Ivča si jela zahrát Hanáckou volejbalovou ligu do Prostějova a já u toho samozřejmě nemohl chybět. Ačkoliv volejbal v televizi zásadně přepínám, musím přiznat že v hale jsem se nenudil a hra mě zaujala. Pěkně se mi koukalo jak to Ivča válí. Samozřejmě to byla i malá fotografická výzva. Fotogalerie ZDE.

From Volejbal, Hanácká liga, Prostějov

Změřte si svoji ekologickou stopu

Docela zajímavá věcička. Vyzkoušejte TOHLE

Automatické pokladny

Včera jsme po dlouhé době byli donuceni s přítelkyní nakupovat v Tescu a narazili tam na tzv. automatické pokladny. Popravdě oba jsme byli dost znechuceni. A oba nás napadla stejná myšlenka: kam vlastně směřujeme? Pakliže připustíme, že Tesco nebude díky těmto novinkám propuštět "klasické" živé pokladní, jak tvrdí, i tak je podle mě zavádění takových systémů bohužel dalším důkazem veselého směřování do civilizační slepé uličky. Ušetří tím lidé při nakupování čas? Snad trochu. Komické, jak pořád šetříme čas, všechno chceme rychleji. Už jsem o tom jeden článek tady psal. Jak absurdní snaha, ačkolik čas, který získáme stejně promrháme. Druhým aspektem je, že Tesco chce, jak samo tvrdí, zrychlit nakupování, tudíž jednoduše řečeno, vydělávat víc peněz. Další skvělá symbolika 21. století...jen víc a víc. Škoda, že je tento přístup neudržitelný, ačkoliv díky kvalitnímu vymývání mozků pomocí reklamy, která dovede přesvědčit, že potřebujete nový model telefonu, přestože ten starý vám stále dobře slouží, je tato "filosofie" všeobecně podporována a upřednostňována. Měřítky jsou hrubý domácí produkt, roční příjem, zisk, kapitál... Jsem zvědavý, jestli stihneme takhle rozjetý vlak zastavit a přejet na druhou kolej, než s náma matička země pěkně vypeče. Ale ono se to jede, když v tom vybouraném vlaku už nebudeme sedět my, ale děti našich dětí...

                                                                                                                                                                                     Not man apart

Potok Veverka

Zase jsem se trošku toulal s fotoaparátem v ruce. Malý článek můžete najít na mém fotoblogu.

Také jsem aktualizoval svoje fotografické portfolio (v horní liště jsou kategorie), najdete jej ZDE.

NOT MAN APART 

časem k tomu snad víc...

Energie nad hlavou

Už Vás někdy napadlo, kolik energie se nám dnes a denně prohání nad hlavou? Už Vás napadlo, jak jsme si zvykli a zautomatizovali pohled na nebe skrze dráty? Zajeďte se podívat na cholerový hřbitov u Veverské Bitýšky a třeba si to všechno uvědomíte.

Nové fotky v Maxově albu

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

Úcta k životu

Jako by chyběla všeobecná úcta a respekt k přírodě. Jako bychom už nežili s pocitem, že příroda je něco cenného, nenahraditelného a nám blízkého. Odvrátili jsme se od ní a hledáme uspokojení v materiálním světě, který tvoříme. Člověk přestává chápat přírodu a její hodnoty, naivně se konejší myšlenkou pokroku a nechává se hnát neukojitelnou touhou neustále produkovat a tvořit stále větší zisk. Zcela ztrácíme kontakt s realitou, která není vyjádřená jedničkami a nulami a při tom je mnohem složitější. Příroda je natolik složitý systém že snad nikdy nebudeme schopni jej do posledního detailu pochopit a prozkoumat, a není ani důvod to dělat. Ztratili jsme se na cestě, která nás táhne, je to dálnice. Jenomže naše rychlost neodpovídá možnostem, jež tato planeta nabízí. Více jak zpětinásobení populace lidí na Zemi během jednoho století je alarmující. Přístup k přírodě, je krizí identity člověka, krizí naší svobody.

Filozof, Erazim Kohák říká, že základní odcizení je odcizení přírodě ve zcela konkrétním smyslu přírodního světa života, odcizení živým tvorům, rytmu dne a noci, životu ročních období. Člověk pak zneužívá a ničí přírodu proto, že se mu zcela zkušenostně stala něčím vzdáleným, cizím. A já musím souhlasit. Však se podívejme: svojí matce neubližujeme, protože ji známe od mala, máme ji rádi, máme k ní vztah, cit, máme s ní dobré zkušenosti. Již od miminka je dám vštěpováno, jak se k matce máme chovat. Ale úplně jsme zapomněli na svoji druhou matku – přírodu. Přestože i ona nám dává vše, co může, díky ní žijeme, nepěstuje se v mladých lidech pozitivní vztah k ní. Chybí cit, vůle poslouchat. Od mala jsou preferovány naprosto jiné hodnoty, je zdůrazňován jiný žebříček: uplácej pěknou bábovičku (proč proboha nemůže být škaredší než ta Honzíkova vedle?), musíš závod vyhrát (nestačí se jen pobavit a zúčastnit se?), musíš vydělávat co nejvíce peněz, mít nádherný byt, nejméně jedno auto, notebook, poslední model mobilního telefonu, značkové oblečení. Však si poslechněte, o čem se baví dnešní děti ve školách, co je pro mě důležité, resp. co jim je od mala slepě předhazováno, jako důležité. A tak už od mala ztrácí vrozenou úctu k životu. Při tom je to jeden ze základních etických kodexů, jež kdysi vyřkl Albert Schweitzer: „Dobré je život uchovávat a podporovat, zlé je život ničit a omezovat.“ Jak prosté a jak účinné a při tom ve společnosti tak málo podporované. Jakmile ale jednou tuto úctu ke všemu živému pocítíte, jakmile z vás začne vyvěrat, najednou se objeví ohromný respekt před přírodou, která to všechno živé vytvořila, která to spravuje a opatruje. Máte chuť při každé příležitosti odejít pryč z města, posadit se na louku a uvědomovat si sebe sama, svoje skutečné bytí. Všechny ostatní hodnoty, jež jsem zmínil, najednou ustoupí kamsi do pozadí, ztratí svůj lesk ve světle zapadajícího slunce, jenž něžně hladí úrodné svahy pod vesničkou, jenž příjemně hřeje, uspává a přitom naplňuje vitalitou. A když na tváři navíc ucítíte chladný podzimní vánek, začnete si uvědomovat co je doopravdy čas a prostor a usmějete se, protože pochopíte, jaký život opravdu je. Slovy Alberta Schweitzera: „Jsem zbaven nevědomosti, která vládne světu. Jsem ze světa vykoupen. Skrze úctu k životu jsem uvržen do nepokoje, který svět nezná. Ale čerpám z ní také blaženost, jakou svět nemůže dát.“

Po takovém procitnutí vám některé problémy jiných začnou připadat legrační, triviální a zbytečné. Tím nechci říct, že žádné skutečné problémy člověk mít nemůže, tak to bohužel není. Přestanete se ale trápit pro spoustu věcí, které jiné lidi zužují. Možná se dá říct, že jste svobodnější, ale také zodpovědnější a smutnější při pohledu na stáda, která vás míjejí…

Víkend na venkově

Tento víkend jsem neměl službu, takže jsme využili společného volna a vyrazili k mým prarodičům do vesničky Neplachovice poblíž Opavy. Bylo fajn vydat se z města na venkov. Doufáme, že v blízké budoucnosti, se ocitneme na klidném venkově a necháme město za zády a to už napořád. Ivča si popovídala se vším zvířectvem, které u prarodičů žije a vrámci návštěvy jsme odlovili i nedalekou kešku.
Prostě další příjemně strávené volno.